La Vida Loca

Drsniacky obal dokumentu a dej vlastne len o prežívaní tamojších ľudí, ktorí sa správali ako opice. Vidno, že tieto stredoamerické krajiny sú preľudnené. Zdravotníctvo na zlej úrovni, otrasne slabé školstvo, ľudia žijúci v akýchsi getách a mestečkách, kde každý má potrebu niekam patriť a keďže sú tu najčastejšie gangy s históriou, tak je to u nich. Ženy len rodia, muži sa starajú len o boj o drogy a medzi gangami. Ten pomstí zavraždením toho, ten zas toho a tak to ide ako začarovaný kruh, kde ľudí hádžu do vriec a potom za plaču a vyhrážok do preplnených cintorínov. Človek by si myslel, že v takej krásnej prírode si budú robiť karnevaly, že si tam budú pestovať jedlo po vlastnom, keďže inde vo svete sa uniformovaným poľnohospodárstvom s použitím genetických modifikácii a chemikálií zmenilo do nebezpečných rozmerov, že sa budú kúpať v mori, študovať, hrať futbal, proste užívať života, no nie. Všade je ten nezmyselný hon za peniazmi, nehnuteľnosťami a majetkom alebo uznaním od ľudí, ktorí by mali chcieť skôr vaše uznanie alebo žiadne. Ísť dobrovoľne niekam, kde je vaše prijatie spojené s tým, že vás na zemi skope parta mladíkov, to je duševne choré, zaostalosť týchto ľudí pochopíte, škoda len, že sa nepodarilo niečo viac a to režiséra nakoniec aj zabili. Život, ktorý nikam nevedie, plný namachlených škrát a potetovaných panáčikov, ktorých osudy akoby dopredu určili, škoda že tých kňazov toľko nepočúvajú. (25.07.2013)

Napsat úžasný zážitek mi přišlo jaksi nevhodné, hrozný zážitek by se zase dal vysvětlit všelijak. Takže asi takto: zaplať pánbu za naši malou klidnou zemičku, kde největší problém mládeže je kam se zajít pobavit a jak se ulejt z matiky. Takový to snímek nám vždy připomene, jak se vlastně máme dobře a že je nutno občas vzpomenout na ty pod námi a ne jen se závistivě koukaz na ty co majá více. Jedná se o velmi dobře natočené sugestivní dílo, kde zejména poslední vražda mladé ženy mnou docela otřásla. Do těchto zemí počínaje San Salvatorem, přes Brazilii a Columbi atd. by mne nikdo nedostal, ani kdyby mi za to platil. Za mne 95%. (20.03.2016)

Sugestivní, syrové, přímo na tělo a bez pokusu nějak situaci hodnotit. Ona se nejlépe hodnotí sama. Plus vynikající hudební složka. Nedivím se, že tvůrce zaplatil krví – míra blízkosti k životu Mary je smrtící. Vřele doporučeno zejména těm, kteří mají alespoň rámcové znalosti. Vřele doporučeno kombinovat s Fukunagovým Sin Nombre. (24.11.2009)

Zcela realistický dokument o jiné realitě ze Salvadoru. O realitě, kde platí zcela jiná pravidla a kde život člověka má vemi nízkou cenu. Již první ťafku dostanete v úvodním sdělení, že režisér již nežije a zemřel rukou člena jednoho z gangů. Dál následuje reportáž o mentalitě lidí, pro které je nejdůležitější příslušnost ke gangu. Autor zobrazil lidi ze Salvadoru v běžných denních situacích, které jou proloženy kontrastujícími záběry mrtvol po střelbě, potom křik a pláč lid kolem, pohřeb a truchlení. Jedna vražda za druhou. Nejvíce je působivý příběh mladé dívky, matky, se střelou v oku. Můžeme si jen domýšlet kolik lidí vystupujících ve filmu dnes ještě žije..Volná dostupnst zbraní, nefungující stát, nízká gramotnost a návrat k nejprimitivnějším vzorcům chování v přímém přenosu. (30.11.2012)

Tady se s tím nikdo nemaluje. Není to film, kde tečou litry umělé krve, tady se odklízí opravdový mrtvoly z ulice do černých pytlů. Není to hezkej pohled, ale je to realita, která je v těchto místech na denním pořádku. Nechtěl bych tam být a vůbec - pan režisér má můj obdiv, že tam takovej dokument natáčel 16 měsíců a nakonec ho zpracoval. Paradoxem je, že podle všech informací byl zavražděnej právě jedním členem gangu Maras (Mara Salvatrucha), kteří tvrdě bojujou v ulicích San Salvadoru proti gangu X8 (18th Street gang). Natáčení se mu stalo osudným, ale tím větší sílu celej dokument má. Evidentně z tohoto dokumentu vychází film Sin Nombre. P.S.: There´s no coming back, capici? X8 forever! (22.07.2012)