Melancholia

Melancholická nálada, umělecké kompozice, vážná hudba, astronomií ovlivněné téma. Postavy, které nejsou psychicky vyrovnané a většinu filmu stráví v jakémsi stádiu polospánku. Děj, který je těžko pochopitelný a z velké části se dá považovat za pouhou metaforu. Na co? Těžko říct, odpověď hledejte po zhlédnutí sami. Melancholie nic nevysvětluje. Mnoho otázek zůstává nezodpovězených (jamka č. 19), mnoho scén se pohybuje na hraně reality a představy, mnoho detailů je na první pohled přehlédnutelných. Lars von Trier zkrátka točí 'jiné' filmy a místy by se mohlo i zdát, že svou snahou o působivou, uměleckou atmosféru zabíjí jakékoliv náznaky příběhu a dějového posunu. Ano, možná je to pravda, i já ostatně často sdílela Sutherlandovo nepochopení a jistou iritaci k chování hlavní hrdinky. I tak mi ale zůstane Melancholia v hlavě jako film, při kterém si nikdo v celém kině nedovolil narušit hrobové ticho (což se mi v Británii stalo poprvé), který ve mně evokuje neustále další interpretace a myšlenky a po jehož zhlédnutí mě napadlo jediné slovo: "Wow." (30.09.2011)

Melancholia je jeden z nejoriginálněji a nejpůsobivěji pojatých filmových konců světa, jaké si snad lze představit - mimo jiné díky všudypřítomné nejistotě a nevědomosti (nehledíme expertům z NASA na klávesnice a naše naděje nenesou k nebi kluci z ropné plošiny). Jen její potenciál nebyl možná (zcela určitě) využit na 100 %. Má pár trochu "nejistých" momentů (některé dialogy nebo chování), které diváka donutí se na té sedačce trochu ošívat, aby vzápětí zas byl uklidněn další silnou scénou. Obě kapitoly, věnované každé ze sester, mají něco do sebe - pod rozvernou konverzační slupkou první části bublá temná předzvěst toho, co přijde v části druhé, děsivé a beznadějné (i když na pár chvil možná...). Ale co z toho je pravda a co sen, metafora nebo škodolibá hra režiséra? ___ Člověk by řekl, že vzhledem k na Larse až nepřirozeně krásnému vizuálu je to ideální kousek na plátna kin, ale ve skutečnosti přítomnost dalších lidí zážitku jen škodí. Jistě, na opravdu DOBRÝ film by to nemělo mít žádný vliv, ale Melancholia je výjimkou, kterou omlouvá její křehkost. (3,5*) (25.05.2011)

Co mně nejvíc vadilo, bylo málo souvislostí. Mám rád filmy, ve kterých do sebe zapadá děj, i když třeba ne přímočaře. Příběh o nevěstě je plný nejasností a čekal jsem alespoň náznak vysvětlení ve druhém příběhu. Ten je o dost zajímavější, ale žádnou nápovědu nepřinese. S Larsem se to má tak, že si jeho filmy buď zamilujete a nebo vám prostě nesednou. Mě zatím příliš nepřesvědčil, ale rád budu jeho práci testovat i nadále. (15.01.2012)

V mnoha očích fantastická podívaná s hlubokými myšlenkami, ale mě to nějak míjelo. Co jsem asi vnímala nejvíc, byla Kirsten, ale Melancholia se mohla přibližovat a vzdalovat jak chtěla a já nic. To není dobře. Buď se budu muset podívat ještě jednou a nebo nechám Larse von Tiera chvilku dáchnout........chyběli mně emoce, ale atmosféra byla na pětku, ta se maximálně povedla.....60% (19.05.2017)

Co napsat… Larsův předešlý film mě naprosto minul, ale tohle mě pohltilo. Místy mi až přišlo, jako by Lars neměl kameru, ale štětec a maloval nám různé obrazy, které byly podkresleny skvělou hudbou. A já je se zatajeným dechem sledoval, co všechno "namaluje”… Jinak jsem rád, že konečně Kirsten pořádně předvedla své… (herecké) přednosti a opravdu bych jí přál, aby z toho vytěžila alespoň nominaci na zlatého plešounka. Je mi jasné, že to se asi nestane, ale i tak bych jí to přál. Nezaostávali ani ostatní herci (Sutherland, Gainsbourg) ale Kirsten tahle role opravdu sedla. Myslím, že tohle jsem určitě neviděl naposledy. 100 %. (05.10.2011)