Melancholie
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrajú:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (viac)Obsahy(1)
Druhý diel „trilógie depresie“ o dvoch sestrách, z ktorých tá mladšia sa práve vydáva. Svadobná slávnosť sa odohráva na starobylom vidieckom sídle. Sviatočnú náladu však pokazí náhla hrozba v podobe červenej planéty s názvom Melancholia, ktorá vystúpila spoza Slnka a pre Zem znamená bezprostrednú katastrofu. (ASFK)
Recenzie (1 200)
Kirsten je talent už od dob, kdy se s roztomilými kudrlinkami zakusovala do lidí v Interview s upírem, ale to co předvádí v Melancholii je pro mě naprosto nepopsatelný zážitek a Charlotte Gainsbourg to ještě podtrhuje. Samozřejmě suitu skvělých herců ve vedlejších rolích nesmím opomenout. Pro mě byla Melancholie opravdu silný zážitek a dovolím si tvrdit, že bych se nebránila brát stejný antidepresiva, kterýma se láduje Trier. ()
Nekdy si rikam, ze by se Trier mel jit lecit. Prekvapila me Kirsten Dunst a libil se mi Alexander Skarsgard, stejne jako pan bratr. Ale proste Triera nee. ()
Rád by som to zhodnotil a napísal nejaký zmysluplný a duchaplný komentár... no ja som to jednoducho nepochytal. Možno niekedy príde ten moment, kedy si poviem, že "Ahaaa! Tak toto tým chcel básnik povedať!", ale zatiaľ bohužiaľ neprišiel. ()
Ano, pokud konec světa, tak takto.... ()
Halucinacia, prelud... neustale sa vracajuci zly sen (lenze tie su predsa tie najpodnetnejsie)... vizual dava filmu hlbku a film posuva z povodne zamyslanych 3 na 4 hviezdy... dalsie otazky su zbytocne... ()
Vizuálne veľmi pôsobivé a obstojne zahraté v prvej polovičke skvelý Skarsgard a v tej druhej sa aj niečo začne diať inak je to spolok bláznov a polobláznov v cirkuse vedenom Trierom . ()
...nikdy som po uzreti filmu podobného žánru nemal väčšiu chuť vybrať všetky peniaze z účtu, predať všetok hnutelný aj nehnutelný majetok a ísť si užiť zvyšok života. Apokalyptická a existencionalistická dráma, ktorá pozorného diváka prinúti uvedomiť si malosť svojho bytia, malosť ľudstva ako takého, malosť tohoto bezvýznamného drobného sveta v porovnaní s ozrutnosťou ktorú ukrýva vesmír. ()
Prvá časť filmu bola v podstate dobrá dráma, druhá časť filmu bola v podstate nič nehovoriaca spomalená, zmysel nedavajúca zle spracovaná myšlienka autora tohto filmu. ()
Asi těžko pochopitelný film pro diváka, který nikdy neprožil melancholii. Plíživě se blíží, člověk ví, že přichází, ale nemůže se jí nijak bránit, jen čekat. Ztrácíte pak náhle bez příčiny chuť s kýmkoliv mluvit, nad čýmkoliv přemýšlet a vůbec něco dělat. I dojít se vykoupat nebo najíst může být pro nepřekonatelnou nechuť obtíž, kterou sebeveselejší akce jako třeba svatba zkrátka nespraví. Pro okolí jste neustále za pokryteckého ufňukaného sobce, jenže uvnitř máte prázdno. Přitom když přijde na opravdovou krizi, pak ti, co vás nejvíce kárali a hanili, si srabsky ustřelí hlavu ve chlívě nebo se hystericky pustí do marného útěku v golfovém vozítku. Vy ale dobře víte, že nejlepší je si prostě sednout do křehké skrýše, na nějaké pěkné místo, pohladit děti a čekat až strašlivá a krásná Melancholia udeří. Zkrátka úchvatná a hluboká podívaná. ()
Číra beznádej, bezmocnosť a duša diváka padá až na dno..koniec je definitívny. 97% ()
Tento film jde pouze po lidských emocích... a to já mám rád! :) Nádherná sonda do mysli všech postav (ani jedna není ve filmu zcela zbytečná) Kirsten Dunst i Charlotte Gainsbourg podávají výkony na jedničku. Emoce jsou tu tak husté, že by se daly krájet a právě tím mě film naprosto dostal... ()
Po grafické stránce je Trierovo dílo dokonalé. Fantastické záběry, obzvlášt v prvních sedmi minutách filmu, mě nadchly, avšak to by bylo do takových 80 minut filmu všechno. Bez znalosti pointy je to nudné, zmatené, beze smyslu a poblázněné. Okolo 90 minuty se znovu dočkáme nádherných záběrů přibližující se modré planety a trochy napětí a opravdového dramatu co dává alespoň nějaký smysl, bohužel to však příliš roztahanou první polovinu nepřebije. Váhám mezi 3* a 4*, ale když vezmu v potaz ten konec, jsme na 4*. Pro pochopení rozhodně doporučuju komentář uživatele J*A*S*M. ()
První část filmu jsem vůbec nepobrala a místy jsem se i trochu nudila, ale ta druhá...nemám ani slov. Najednou to nabralo grády a já nevěřila svým očím ani uším. Charlotte Gainsbourg byla dokonalá a před Kristen Dunst, i když mi není zrovna sympatická, se budu nadosmrti sklánět. Atmosféra, kterou Lars von Tier v tak hezkém prostředí dokázal vykouzlit, byla nepopsatelná a rozhodně jsem neodcházela s příjemným pocitem. A ikdyž Tier evidentně neměl ani jednu hodiny fyziky, musím říct, že vizuální stránka byla perfektní stejně tak hudba. První polovina 3*, druhá 5*, což nám dělá 4* :) ()
Nebyť tak moc rozťahaného úvodu a la svadba ( čo je vec čo ma vie riadne deprimovať a myslím si že ak už by trebalo natočiť niečo desivé, nebola by to veda, stačilo by natočiť svadbu) dám bez váhania plný počet. Trier nesklamal :P ()
První polovina je depresivním a smutným obrazem jednoho svatebního večera, který začíná jako šťastná a bezprostřední cesta novomanželů a končí jejich rozchodem. Druhá apokalyptická polovina je obrazově brilantní, plná hypnotický krásných scén přírody v okolí panství. Je velice osobním a intimním podobenstvím o konci světa, které je snímano prostřednictvím jedné rodiny. Smrt, ať je jakkoli nevyhnutelná, nakonec spojuje obě sestry a je o to snažší, že ji můžou čelit společně. Melancholia je pomalu plynoucí podívaná, která ať je jakoli skvěle zahraná a zrežirovaná nedokázala udržet moji pozornost celých dlouhých 130 minut. Co se týče konce světa, dávám přednost režijní taktovce mistra kýče Michaela Baye a jeho globalnímu Armageddonu. ()
Teda už dlouho jsem nepromarnila několik hodin nad takovým děsem a hrůzou! Plus jako bonus bolehlav z trhavé kamery, která je navíc příliš blízko...už nikdy více. X-krát jsem chtěla od filmu odejít, ale pořád jsem čekala na nějaký zvrat nebo něco, co by konečně stálo za ta vysoká hodnocení...nestalo se. Být v kině, chci snad vrátit vstupné. ()
Omlouvám se, ale takový blábol jsem už dlouho neviděla. Vydržela jsem u toho jen proto, že jsem čekala, že z toho třeba ještě něco vyleze. Nevylezlo nic. Jestli to mělo nějakou myšlenku, tak byla nejspíš ukrytá tak hluboko, že jsem ji prostě z toho filmu nebyla schopná vydolovat (asi jako jedna z mála tady, jak vidím, ostatní to pochopili, takže to bude nejspíš ve mně). ()
Ja proste tie Larsove filmy nemusim. A nevsimajte si moje hodnotenie, nedopozeral som to! ()
"Nemůžu pořádně chodit. -Ale belhat se můžeš. Tak se koukej odbelhat." ()
Súvisiace novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (viac)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (viac)
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (viac)
Melancholická Kirsten Dunst
V restartu Spider-Mana bude její postava přeobsazena podstatně mladší herečkou, tudíž má Kirsten důvod na trochu smutku. Stejně tak Kiefer Sutherland (zrušili mu 24), Alexander Skarsgard (nezískal… (viac)
Z môjho blogu: Existujú dva druhy filmov, takzvané „divácke“ (James Bond, Nolanova Batman trilógia a iné) a potom sú tu takzvané „nedivácke“. Melanchólia spadá do druhého typu a dnes sa, okrem iného, pokúsim aj toto bližšie osvetliť. Na úvod by som rád uviedol, že toto nie je filmová recenzia, ale skôr niekoľko myšlienok obklopujúcich Trierovo dielo, ktoré sa vo mne už niekoľko dní a týždňov kondenzuje a jeho fascinácia prenikla aj do môjho, inak divadelne zameraného blogu. Lars Von Trier ma esteticky zasiahol práve až Melanchóliou, ktorú vnímam ako jeden z jeho najdiváckejších filmov (teda, že si ho môže naplno užiť každý) a to bez nutnej dávky uvedomovania si formálnych postupov a pravidiel. Napriek tomu tak nie. Melanchólia zostala divákmi rovnako nepochopená ako Antikrist či iné diela tohto tvorcu, čo je škoda. Je to totiž film, ktorý, prináša do žánru niečo nové, čo, ak tu doteraz aj bolo (a vzhľadom k určitým teóriám o nimési) muselo byť), tak nebolo vyjadrené tak kompozične premyslene ako to práve dokázal Lars Von Trier. Domnievam sa, že príčina toho, prečo divácka obec Melanchóliu neprijala s takým nadšením ako kritici, je ľahko definovateľná – divák očakával katastrofický film a dostal „produkt“, v ktorom sa o katastrofe toho veľa nepovedalo. (toto tvrdenie píšem schválne trochu laickejšie, aby nevznikli vzhľadom na ďalší vývoj článku zmätky.) Alebo to povieme inak, divák mal v hlave zafixovanú predstavu ako má katastrofický film vyzerať (Armageddon, Drtivý dopad a pod. mu slúžia ako vzory) a zrazu mu Trier naservíroval niečo úplne iné, ktoré začína (divák nevie prečo) na svadbe jednej z postáv. Ďalšia príčina onej „nediváckosti“ spočíva v tom, že percipient diela sa nesnaží odhaliť to, čo Roman Jakobson označuje za kód informácie, teda sa nesnaží nad dielom premýšľať, ale len ho vidieť. Diváckosť Melanchólie však spočíva v tom, že obsah v tomto diele prebíja formu, teda, že forma sa nestáva kľúčovým aspektom pri snahe o interpretáciu filmu. Teda, pre pochopenie nemusíte byť zbehlí v teórii filmu. Uvediem príklad – Werckmeisterove harmónie maďarského režiséra Bélu Tarra sú presne tým filmom, kde hrá forma dôležitú úlohu, keďže predznamenáva jednu z možných ciest ako na film nazerať – neustále kamerové jazdy, panoramatické zábery, striedanie nadhľadov a podhľadov predznamenávajú, že film sa otvára až do nekonečná, že hranice filmového rámu, ktorý oddeľuje nám vnímanú skutočnosť sú narúšané. Pri Melanchólii toto všetko divák sledovať nemusí, keďže obsah je pochopiteľný (možno nie však úplne a bez výhrad)i bez znalosti filmových postupv Larsa von Triera. V súvislosti s Melanchóliou sa hovorí o dvoch smeroch, ako sa na film pozerať – prvá sa opiera o psychologickú deskripciu, druhá o to, čo by sme mohli voľne označiť za metaforickosť obrazu. Aspoň prvú túto tézu naznačím len relatívne skrátene, keďže na úplnú analýzu by bol potrebný rozsah bakalárskej práce. Ak hľadíme na film skrz prizmu psychologickej deskripcie, tak vidíme jedno – naznačený konflikt dvoch svetov, sveta duševne zdravého a sveta duševne chorého alebo depresívneho (pokiaľ niekoho tento termín urazil či sa mu nezdá vhodný, rád ho zamením). Claire, ktorú stvárňuje Charlotte Gainsborough prezentuje ženu duševne zdravú (teda tú väčšinu našej spoločnosti), ktorá tvárou v tvár katastrofe sa správa racionálne, teda tak, ako by sme to očakávali – má strach, obavy a ak by sme hľadali to správne slovo, tak je to slovo „šalie“. V opozícii voči nej je Justine (Kristen Dunst), ktorá na tom v „bežnom“ svete nie je tak dobre, keďže trpí depresiami, úzkosťami, dokonca by sme mohli hovoriť o maniodepresívnosti (či je tomu skutočne tak si netrúfam povedať, ale prvá polovica nám túto interpretáciu ponúka). Justine, ktorá je naučená na to, že v pozemskom svete je jej zle, „nešalie“, katastrofu vníma ako vykúpenie, vyslobodenie z tohto sveta, vníma ho pokojne. Psychológovia totiž tvrdia, že človek trpiaci úzkosťami lepšie znáša krízové situácie než zdravý človek. Tvárou v tvár krízovej situácii sa obracajú role postáv, Justin cíti pokoj a vyrovnanie a Claire nepokoj a hrôzu. Dôkaz naznačenej interpretácii podáva aj postava Kiefera Sutherlanda, ktorý tvárou v tvár krízovej situácii zlyhá a podľahne svojmu strachu a obavám. Druhá interpretačná línia súvisí s doslovným významom filmu a zahrňuje úplný zánik sveta, je však o niečo viac komplikovaná a pre bežného diváka teda aj ťažšie odhaliteľná a pre tento blog nepodstatná. Obe ženy, Justine i Claire neprezentujú len svoje vlastné postavy, ale sú aj odrazom celého polarizovaného sveta, v ktorom sa o duševne chorých často staráme s nie prílišnou úctou. Možno aj toto chce Lars Von Trier naznačiť vo svojej Melanchólii na postave Justine, ktorá s pokorou prijíma hrozbu konca sveta a konečného zúčtovania s „prehnitým“ ľudstvom. Kým Claire istoty stráca, Justine ich znovu objavuje, Melanchólia im obráti život na ruby a ukáže, že hranice medzi šialenstvom a spoločensky akceptovateľnou „normálnosťou“ bývajú niekedy veľmi tenké. () (menej) (viac)