Strom

Od tohto filmu som na MFF Bratislava 2010 ocakavala najviac. A nakoniec ma naozaj nesklamal. Nebolo ani jednej chvili, kedy by som sa nudila, k tomu pocas celeho filmu hrala pekna hudba ( najviac si cenim zaverecnej piesne od Cinematic Orchestra - To Build A Home, ktoru milujem a absolutne sa hodila textovo a atmosferou do tej casti, kedy odzneje ). Tych pozitiv bolo ovela viac. Najma hlavna postava Dawn, ktoru stvarnila jedna z mojich najoblubenejsich hereciek Charlotte Gainsbourg a jej dcera Simone ( ktoru by som ozno tiez oznacila za hlavnu hrdinku - okrem Stromu :) ), ktoru zahrala Morgana Davies, ktora ako som sa dozvedela v diskusii po filme, nemala pred tymto filmom ziadne herecke skusenosti a na jej vek podala perfektnu pracu. Filmy, kde sa sklbi laska k prirode a este takymto sposobom, mam velmi rada a tu to malo este peknu pointu a celkovo aj koniec bol pekny. Samotne natacanie filmu ma vela zaumavosti, ktore som sa dozvedela v diskusii s producentkou tohto filmu Yaël Fogiel. Najviac ma prekvapila udalost, ktora sa stala reziserke pocas pisania scenara, kedy aj jej samotnej umrel manzel, tak ako hlavne postave v tomto filme. Film si urcite este raz pozriem a odporucam kazdemu. (10.11.2010)

Čekala jsem trochu víc dramatična a víc promyšlený děj.. Ten se sice nedostavil, ale vynahradila to krásná australská příroda s klokanem, netopýrem a žábami v záchodě. Nejedná se o nic náročného a nějak extra výjimečného, co byste potřebovali vidět opakovaně, ale pokud toužíte po oddechovém filmu na dlouhý podzimní večer, tak proč ne?! :) (22.11.2011)

Charlotte Gainsbourg je herečka, že by jeden řval. Natočila s Trierem Antkrista, a protože to byla depresivní zkušenost, vrhla se na film zcela pitomý. Snad aby si odpočala, ale zároveň nevyšla z formy. Jinak si to vysvětlit neumím. Z každého slova, které ve filmu zaznělo byl cítit scénář. A to ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Plytkost se tu řešila velmi kuriózním způsobem. Od nesnesitelně nezmlácené (výchovně) dcerušky až po moudra z kterých by se dala uplést oprátka pro vkus, zdegenerovaně mrtvý a proto tak líbivý (nehýbe se, nepřekvapuje). Ve třetí čtvrtině filmu jsem už začal hýkat smíchy. Vztahy v rodině, na kterých byl film postavený, začaly se jen tak pro dramatický efekt bortit, odkládaly se na vedlejší kolej, protože už prostě překážely a vrhlo se s malým, ale přeci rozpočtem na suchozemské ztvárnění potopení Titanicu. A do toho všeobkolopující ekošílenství. A strom. Samozřejmě. Strom. Ten obří, láskou opředený strom, do kterého se reinkarnoval žárlivý fotr. Tupost. Vrcholná. (07.10.2011)

Říkal si hurikán.. bla bla blabla.... inu, jak to dopadá když si necháte řídit osmiletým smaradem. Až na ty přechytralý žvásty malý holky, hloupý chování hlavní postavy a trochu nudnej příběh se to dalo zkouknout až dokonce. SPOILER.: Holku seřezat, strom pokácet a nakvartírovat se k tomu štramákovi domů. A mimochodem.. nepíšou v oficiálním textu distributora ´´násilnou smrtí?´´ Asi sem viděl jinou verzi.. (01.02.2012)

Strom je moc hezký, lyrický film a Julie Bertucelli moc dobrá filmařka. Pokud máte rádi příběhy, u nichž se smíte trochu zamyslet, je to snímek pro vás. Mě tohle podobenství o kořenech, které vás drží v zemi až tak pevně, že jednou nadejde den, kdy je přeci jen budete muset vyrvat a vydat se vstříc dalšímu osudu, velmi vzalo za srdce. (25.03.2011)