The Divide

Film, u kterého jsem čtrnáctkrát blil, což je zhruba každých devět minut, tedy nadprůměr nechutnosti. Film, který mi připomněl mé mládí a naprosto božácký punkový sestřihy. Tedy nadprůměr nostalgie. Film, který si hrál na psychologické drama a byl tak trochu spíše přehnanou a přehrávanou karikaturou. Nadprůměr blbosti. Nadprůměrní herci a stejně tak zásoby fazolí větší než průměr. Co to??? Ovšem neskutečně silnej konec s výbornou muzikou, ten mi bude v hlavě strašit ještě hodně dlouho. Film, který (ač jsem si z něj na prdel nesedl a hlouposti v něm bylo víc než dost) je tak brutálně vlezlý, že ho mám pod kůží jak oblíbenou zákožku svrabovou, kteráž tam jako jedna z mála nechutností chyběla, a tudíž jsem nehodil šavli po patnácté a nezvýšil tak rating na čtyři stáry. Jak jsem napsal, nadprůměr. A abych nezapomněl, takže milý BestTlamo, chápu tvou sympatii k filmu, který ti tak moc připomíná tvůj běžný pracovní den a těch poklopů, co? :) ...ta hudba, jéje. 18.10. No, je to na čtyři. (26.01.2013)

Postapokalyptická psychárna v protiatomovým sklípku. Film určitě není bez chyb, celkem dost věcí mi tam chybělo, hlavně úvod a závěrečné finále jsou docela odfláknutý. Trochu mi vadilo, že se vlastně vůbec neví, jak dlouho tam v jaký situaci jsou. Nápad je moc dobrý, po ataku zvenčí to vypadalo, že to bude hodně zajímavý film, pak to ale trochu polevilo, ale závěrečná třetina filmu je tak neskutečný psycho, že jsem z toho chvílemi až nemohl. Rozklad charakterů a naprostá destrukce lidskosti je tady ukázána velmi syrově a od herců dost přesvědčivým způsobem. Film bych označil za drsnou, depresivní a klaustrofobickou studii osobnosti v krajní situaci. 75% (28.03.2012)

Film věrohodně ukazuje, kam až dokáže vyhnít lidská důstojnost, když vás zavaří v atomovém krytu. To, že se všichni změní v dekadentní, smradlavé trosky, které se v té ponorce týrají, šikanují a vraždí, se dá vcelku pochopit. Ale vlézt ze zoufalství na Rosannu Arquette a k tomu všemu dva měsíce nemytou, to už je těžký exploitation a totální dno humanity. Je mi z toho zle a mám deprese!! (02.04.2012)

Pokud od The Divide očekáváte ponurou, vizuálně dokonalou apokalyptickou podívanou, v níž skupinka přeživších putuje zdevastovanou postapokalyptickou krajinou, raději se tomuto snímku vyhněte. The Divide se totiž vydává zcela jiným směrem. Téměř po celé dvě hodinky Vás totiž čeká "pouze" stísňující pobyt v protiatomovém krytu, který si vybudoval Michael Biehn, do něhož se nashromáždila skupinka rozdílných osob. Nějaké ty zásoby jídla i vody jsou a oni jsou, zdá se, zdánlivě v bezpečí. Na okamžik. Nemožnost spojit se s kýmkoli tam "navrchu", ubíhající dny, postupně se ztenčující zásoby jídla, vyčerpanost a strach vykonávají postupně své a situace se začíná čím dál víc vyhrocovat. Hranice morálky se začínají bortit. Některým z toho začne postupně hrabat. Docela hodně. A tak se po nějaké době z určitých lidí začnou stávat zvířata s těmi nejnižšími pudy. A z člověka, vedle něhož jste ještě před chvílí v klidu seděli, se začne stávat Váš nepřítel a ten, který Vám klidně může ve spánku podříznout krk. Kromě radioaktivního spadu začíná postupně na všechny dopadat i nastálá situace a jen těžko se dá odhadnout, kdo přežije a kdo se úplně nezblázní, jestli vůbec někdo. A kdo z Vás celou dobu v podzemí čekal na tu post-apo depku, nebojte, v závěru na Vás pár minut čeká. Za doprovodu úžasné hudby. (05.01.2014)

Další z mnoha filmů tematizujících pád WTC-čka, tentokrát příběh hasiče trpícího vážnou posttraumatickou stresovou poruchou. Čili totéž co Rambo, jen místo Vietnamců tu máme Arabáše. Zajímavým formálním prvkem filmu je způsob, jak tu přechod od umělých zdrojů světla k přírodním, od zářivek k primitivním svíčkám, vytváří paralelu k rozpadu těch lidí. (02.04.2012)