Ztracen ve vesmíru

Ale ano, je to hloubavé, inspirativní a meditativní. Ale zhruba ve stejném smyslu, jako je hloubavý, inspirativní a meditativní pohled z okna do zasněžené přírody. Myšlenky které Love předkládá, jsou sice na poslech objevné, avšak ve skutečnosti jde jen o banální a nicneříkající pravdy. Tím nechci říct, že by film neměl co nabídnout. Naopak obsahuje celou škálu pocitů a podnětů. Jako kinematografické dílo však zůstal někde na půli cesty mezi zajímavým debutem a nezdařeným pokusem o snímek s přesahem. Lepší než se na něj dívat, je pustit si do sluchátka soundtrack a projít se o samotě po zimním lese. Myšlenky na které přijdete budou podobné, ale budou opravdu jen vaše. (04.02.2012)

Meditativní obrazová podívaná mající blízko k 2001:vesmírná odyssea. Výborně zvolená je hudba, která připomene tu Vangelise, tam Zeď od Pink Floyd, čemuž napomáhají rovněž válečné výjevy. Kubrick začal v pravěku, Eubank v občanské válce Severu proti Jihu. Z hledání smyslu života a touze po kontaktu se stává film určený k snění a přemítání. Hlavní hrdina je jako Robinson, který však marně čeká na Pátka. Nejkrásnější je závěr. (27.08.2012)

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)

Zajímavý vesmírný art film. Po úvodní sekvenci, při níž Vás možná napadne, co to má vlastně co společného s dějem, který jste si zde přečetli, se seznámíme s hlavním hrdinou. Lee Miller je znuděný pracovník NASA, který jako jediný obývá kosmickou stanici kdesi ve vesmíru. Gunner Wright mi přišel docela nevýrazný a "kvalita" jeho výrazového přednesu mi přišla srovnatelná třeba s Benem Affleckem. Alespoň, že jeho herecké kvality byly o mnoho lepší:) Závěrečných zhruba dvacet minut opravdu stojí za to. Ta vizuálně dokonalá výprava časem a prostorem, snová halucinace, či snad neuchopitelná realita jiné dimenze výrazně připomínala mistrovský epos Stanleyho Kubricka, 2001: Vesmírná odysea. A úchvatná hudba Angels & Airwaves, která se nesla celým příběhem, dodávala tomuto zvláštnímu snímku specifickou atmosféru. (30.05.2015)

Co se stane, když spojíte Vesmírnou odyseu s Fontánou a do toho přihlíží Terrence Malick? L )VE. Meditativní pocitové umění, které kromě vystříbeného vizuálu a hypnotického soundtracku nabízí i filosofické otázky a boží závěr. Nízkorozpočtovost nevadí a Gunner Wright je nesmírně charismatický člověk. __ Celkové hodnocení je důkazem toho, proč být zlý na popcornové výkaly pro ovce. (23.09.2012)