Ztracen ve vesmíru

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)

Takový pokus o nízkorozpočtovou Fontánu mixnutou koncem 2001: Vesmírná odysea, kde ale chybí jakékoliv zvraty, vyjití vstříc divákovi, a kde spousta myšlenek - a to často otřepaných myšlenek, spíše povrchních, než hlubokých - zabíjí spolehlivě jakoukoliv pointu. Slušná výprava i kamera, hudba mi lezla časem na nervy. Celkově až příliš sebestředný, do sebe zahleděný film, který se snaží říkat "vesmírné pravdy", a přitom selhává na tom nejjednodušším - vstřícnosti k lidem, tedy divákům. Jo, a lidi, nezapomeňte! - mějte se rádi. (17.01.2012)

Úvod nejedného diváka zaskočí vojnovým úvodom z občianskej vojny Sever proti Juhu. Nachvíľu som zapochyboval či som omylom nespustil iný film...Možno som mal, pretože tento filmový experiment pôsobí ťažkopádnym dojmom. Obrovské množstvo nič nehovoriacich monológov kombinuje s dosť nezáživným dejom zabudnutého kozmonauta. On sám sa nudí, nevie čo zo sebou a divák musí navyše zvládať aj tie prázdne reči. Čo sa vlastne stalo sa dozvedáme po 60 -tich minútach! a to do konca filmu ostáva niečo vyše 20 minút...Prečítal som si dej a vravel som si, že príbeh osamelého kozmonauta by mohol byť pre mňa. Bohužiaľ nie, taký Moon bol podstatne lepší. Slabé tri hviezdy. 50%. (26.12.2014)

Tohle je přesně ten případ, kdy vizuální forma filmu vítězí nad obsahem samotným. Ten sám o sobě by měl jistě co říci a po vzoru Kubrickovy nesmrtelné Odyssey diváka nechat přemýšlet a vtáhnout ho do děje pomalým plynutím. Klaustrofobicky a beznadějně citově rozervaný Moon je připomenut jen náznakem a psychedelické hrátky s myslí ve stylu Solaris jsou slabé a herecky fádní. Love je zkrátka slaboduše podpořen jen prázdným scénářem hrající si na něco, co není. Eubank si vyhrál s kamerou, režií, hudba je také dobrá, ale je to zkrátka nuda k uzoufání a ani konec filmu, který považuji za nejzajímavější, to nespraví. (25.11.2012)

Ak by film Love nakrútil presne takto Terrence Mallick, alebo nebodaj David Lynch, určite by vznikli stohy rozborov, ako to vlastne tvorca myslel a aké hlbokomyseľné, nadčasové dielo vlastne vytvoril. A nebolo by to až tak od veci. Lenže ide o debut akéhosi Eubanka, ktorý nakrútil neskôr zaujímavý a hrubo nedocenený Signál z neznáma a momentálne čakáme na jeho najväčší projekt. Prvé dva akty sú zrozumiteľné a rejža nám účinne zobrazuje mentálne stavy, v akých by sa mohol ocitnúť kozmonaut v situácii nášho hrdinu. Ten tretí ale sa už tvári ako vysoké meditatívne umenie. Prináša to so sebou úžasné scény, na druhú stranu ale aj značnú neuchopiteľnosť a neurčitosť, čo chcel básnik povedať. Čo zase nemusí byť na škodu. Osobne by som ale privítal v závere priamočiarejší ťah na bránku. (07.01.2020)