Ztracen ve vesmíru

Jako fanynka Angels and Airwaves a především Toma DeLongea jsem se na film těšila. Ovšem nenaplnil moje očekávání. Je to sice pěkná podívaná plná chytrých frází o životě, lásce, opuštěnosti... ale nic, co by posluchač AvA neznal z jejich písniček nebo filmový fajnšmekr z jiných děl (viz Mr. Nobody a jiné filosoficky zaměřené filmy). Takže jen pouhá jednohubka, místy nudná, místy rádoby umělecká. (05.01.2012)

Myslím, že by mi stačilo tak cca. 10 dní, aby se Houston neozval a hráblo by mi. Jsme sociální tvorové, když je někdo sám a nestýká se s ostatními, tak má pokřivený vnímání reality. Líbí se mi ta posloupnost když chlap začne hnít, nejdřív se přestane holit, pak mýt, uklízet. Běžně myslí na kundičky chvilku, pak už stále-"Tobě nevadí, že nejsme skutečný?"- Závěr je předvídatelný, ale i tak z toho mrazí .. (10.04.2015)

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)

Málokedy sa stene že hudobná skupina financuje film, bez toho aby v ňom vystupovala. Angels and Airwaves dotvorili svojou hudbou len atmosféru snímku, ktorý sa snaží zodpovedať na veľké otázky života, vesmíru a všetkého. Eubank očividne pozná žáner sci-fi a berie si to najlepšie z najlepšieho - máme tu mnoho odkazov na Kubricka, alebo na súčasné sci-fi ako Sunshine alebo Moon. Výborné zábery a krásne dotvorená atmosféra umožňujú Wrightovi ako hlavnému predstaviteľovi naplno ukázať svoj potenciál ako herca v omedzenom prostredí. Film aj napriek krásnemu úvodu a výbornému záberu bolo treba niečim vyplniť. A aj keď sa jedná o dôležitú časť filmu snaha natrieskať tam čo možno najviac nejasností, otázok bez odpovedí a pocitov spôsobilo, že som sa po chvíli začal nudiť, pretože som sa začal v príbehu strácať. Film je ale rozhodne zaujímavým dielom na poli sci-fi, na ktorý ten kto si ho pozrie nezabudne. Výsledný dojem bol z neho podstatne lepší ako vystihuje moje hodnotenie, ale k dokonalosti predsa len chýbalo veľmi veľa. (15.09.2012)

Meditativní obrazová podívaná mající blízko k 2001:vesmírná odyssea. Výborně zvolená je hudba, která připomene tu Vangelise, tam Zeď od Pink Floyd, čemuž napomáhají rovněž válečné výjevy. Kubrick začal v pravěku, Eubank v občanské válce Severu proti Jihu. Z hledání smyslu života a touze po kontaktu se stává film určený k snění a přemítání. Hlavní hrdina je jako Robinson, který však marně čeká na Pátka. Nejkrásnější je závěr. (27.08.2012)