Ztracen ve vesmíru

Jediný obyvatel mezinárodní kosmické stanice, kapitán Lee Miller, se ocitá osamocen poté, co je z neznámého důvodu přerušeno spojení se Zemí. Netucha co se děje, utíkají dny, měsíce i roky, začínají docházet zásoby i vzduch, a samota začíná přebírat vládu nad Leeho zdravým rozumem... Ač to z mého hodnocení až tolik nevyplývá, jsem z tohoto filmu hodně zklamán. Čekal jsem něco podobného jako je, takřka dokonalý Moon. A i když je Love tématicky velmi podobný, kvalitou je o jednu až dvě třídy níže. Zhruba v polovině filmu jsem se začal trochu ztrácet, ale tak nějak předpokládám, že to byl záměr, aby se divák mohl lépe vžit do myšlenek osamoceného kosmonauta. Takže - výše zmíněný Moon si pustím kdykoliv znovu (i když už zápletku znám), tento film jsem viděl a znovu již nemusím... (01.11.2012)

Osamělý kosmonaut na ISS a prý dokonalý vizuál mi znělo hodně slibně a lákavě. Ale co je platná dobrá výprava (orbitální stanice se povedla), příjemná hudba a několik hezkých obrazů a výjevů (Sever proti Jihu, záběry z oběžné dráhy), když děj je nezáživný, nudný, vpravdě nijaký, prošpikovaný jalovými banálními plky, navenek jakoby se závažným humanistickým (fujtajxl) poselstvím, ale ve skutečnosti povrchní a bezobsažný, prázdný jako pšouk. Úplně zbytečný film, i když distributor se ve zdejší anotaci nad ním nadšeně rozplývá. Jo, nechal jsem se napálit. Každé podřadné sci-fi béčko mi dá víc zábavy i materiálu k přemýšlení a asociacím, než takováhle senilní patetická břečka, páchnoucí tou nejnižší formou "člověčiny" kterou bezmezně pohrdám, tedy animální pudovou touhou po stádnosti. (09.02.2020)

Jako fanynka Angels and Airwaves a především Toma DeLongea jsem se na film těšila. Ovšem nenaplnil moje očekávání. Je to sice pěkná podívaná plná chytrých frází o životě, lásce, opuštěnosti... ale nic, co by posluchač AvA neznal z jejich písniček nebo filmový fajnšmekr z jiných děl (viz Mr. Nobody a jiné filosoficky zaměřené filmy). Takže jen pouhá jednohubka, místy nudná, místy rádoby umělecká. (05.01.2012)

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)

Snaha se počítá, ale sama o sobě nestačí... 1) 29letý William Eubank si ve své režisérské celovečerní prvotině (napsal si i scénář, dělal kameramana i výpravu) určil vysoký cíl - vytvořit meditativní film s burcujícím posláním. Část diváků nesporně oslovil. Já patřím k té druhé skupině. 2) Spoiler. Instantní moudra jakoby vypadla z Fontány. Does it bother you we're not real? Sdělnější Moon si méně hraje na umění. Pointa kopírovaná z Vesmírné odyssey úrovně originálu nedosahuje. Ani srovnání s Kontaktem neobstojí. 3) Spoiler. Film připouští různé výklady toho, co divák vidí. Zpočátku je vše jasné. Nukleární válka na Zemi, přerušení spojení, izolace. Otázkou pak je účast mimozemské civilizace, která se, pravda, nabízí, ale není nezbytná. K tomu Eubank: What if some day we do wipe ourselves out without leaving anything behind? The ship can be a crazy time capsule containing all of these stories about being human. We´re leaving behind like a mark or grave site or something to say we existed. Stejně tak není jasné, jestli se sebevražda Millerovi podařila anebo ne, povaha Archy i NOAH - the National Organization of Archival History (anglicky Noah = Noe) atd. 4) Různé výklady, které závisí spíš na vlastní fantasii, než na vnímání filmu, pak vedou k tomu, že divák ztrácí touhu hledat a nacházet řešení. Je vlastně jedno, jak "děj" vnímám a vysvětluji, jde přece o pocity. Z tohoto hlediska je film úspěšný - skutečně jsem měl pocit nudy téměř po celou dobu. Vydržel jsem, protože jsem byl zvědavý, jestli to skončí, jak si myslím. Skončilo. 5) Nejvíc proti srsti mi šla typicky americká paralela s občanskou válkou. Zpočátku jsem nevěděl, o co jde, a když jsem pochopil, tak se mi to nelíbilo. Uvítal bych civilnější projev bez patosu - téma je sdostatek nosné, aby nepotřebovalo berličky plakátového amerického vlastenectví. 6) Eubankovi se podařilo dosáhnout vizuální podívané, která snese srovnání i s filmy s řádově vyšším rozpočtem (zde 500 000 USD). Nicméně však tento Justin Bieber wet dream (Procreate na IMDb) je spíš vhodný pro půlhodinovou povídku. 7) Líbí se mi postřehy komentátorů Cyrighta, honajze nebo DavidaS. (09.01.2013)