Ztracen ve vesmíru

Velmi solidní nezávislý film. Každá druhá věta tam byla pravda, byla také ze života. Docela mě zklamal ten konec, ten to trošku pokazil, ale jinak na své poměry hodně dobré a působivé. Přesvědčilo mě to a na konec roku 2011 také potěšilo. Jsem rád, že mohu i na konec roku 2011 dát dobré hodnocení. ____ Nejsou žádná roční období, jen čas. ____ (31.12.2011)

Tak to jsem opět nepochopil... film má v sobě jistě bezpočet skrytých poselství, která se mi ale nepodařilo odhalit a tak mohu hodnotit pouze laický dojem. V určitých chvílích to připomíná Aronofského Fontánu, kterou se snaží dohnat velmi pěknou hudbou a přímo hypnotizujícími záběry. Bohužel tyto dva aspekty nestačí na dobré hodnocení a místy nudné úseky také nedělají dobrý dojem. Všehovšudy čtyři horší hvězdy. P.S.: že by se rodil nový Aronofský? :) (01.10.2012)

CITÁT - Snad tento příběh bude hoden k zapamatování......... Úvodní scénky z války dají tušit o co v příběhu půjde. Ale to až později. Velkou část příběhu, kterou budeme sledovat bych klidně označil jako "one man show". Kosmonaut, který uvízne v kosmické stanici ISS. Jednoho dne se Země (Houston) odmlčí. Je to cvičení? Nebo ne? Zkouška psychické výdrže? Samota však začíná být zdrcující. Podstupují se fáze, kdy nikdo neví co je sen a co realita, co přání a co skutečnost. A to vše vede k šíleným myšlenkám a činům. Za A: Už mi dávno odešel úsudek a za B: .... za B už jsem zapomněl.......... Nádherná fotografie, která se objeví v příběhu je kosmonaut sedící na autobusové zastávce. (42 minuta) CITÁT - Na někoho čekáš?.......... Povedené jsou také přechody z kreseb do reality (45 minuta). Halucinogenní příběh, který však místo stupňující ho se napětí, začal po padesáti minutách nudit. Kdo však vydrží uvidí ještě několik (třeba 63 a 73 minuta) krásných záběrů. CITÁT - Každý chce být milován........ Původní originální název filmu je Love (Láska). (28.09.2012)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)