Ztracen ve vesmíru

Zajímavý vesmírný art film. Po úvodní sekvenci, při níž Vás možná napadne, co to má vlastně co společného s dějem, který jste si zde přečetli, se seznámíme s hlavním hrdinou. Lee Miller je znuděný pracovník NASA, který jako jediný obývá kosmickou stanici kdesi ve vesmíru. Gunner Wright mi přišel docela nevýrazný a "kvalita" jeho výrazového přednesu mi přišla srovnatelná třeba s Benem Affleckem. Alespoň, že jeho herecké kvality byly o mnoho lepší:) Závěrečných zhruba dvacet minut opravdu stojí za to. Ta vizuálně dokonalá výprava časem a prostorem, snová halucinace, či snad neuchopitelná realita jiné dimenze výrazně připomínala mistrovský epos Stanleyho Kubricka, 2001: Vesmírná odysea. A úchvatná hudba Angels & Airwaves, která se nesla celým příběhem, dodávala tomuto zvláštnímu snímku specifickou atmosféru. (30.05.2015)

Asi jsem se to ani nesnažila pochopit do detailu, řekla bych, že u tohoto filmu to ani nejde. Vesmír je tajemný a stejně jako jeho záhady nám zůstanou zahaleny, tak i tady je možná lepší vědět méně než více, a ať si tu souvislost najde a pochopí každý podle svého. Hudbou i minimalistickým pojetím velmi pěkné, ovšem 5 hvězd nedám za ten potlačený stav bez tíže, který tam měl být a dodával by tomu silnější filmový zážitek. (24.01.2017)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)

Ztracen ve vesmíru je rozhodně působivé dílko - po audiovizuální stránce mu nemám co vytknout, po stránce herecké taky ne... Snad mohlo být více poutavé a méně uspávající (celý film jsem viděl asi až na čtvrtý pokus). V závěru jsem byl rád, že do sebe (téměř) všechno zapadlo a zmatek, ve který se během uplynulé hodiny děj proměnil, se nakonec ustálil. Hlavní myšlenka je dobrá (týká se originálního názvu snímku) a dovoluji si s ní souhlasit. Všechna ta srovnání s Kubrickem jsou vlastně hrozně nespravedlivá... Ale co dělat, když si o ně tvůrci tak okatě koledují, že? Tři a polovička. (07.10.2012)