Zkouška

Tento subžánr mám rád, dokonce i britské přízvuky jsou pochopitelně kvalitní na poslech. Bohužel ale pro mě Hazeldinův režijní debut selhává hlavně co se týče délky. Přílišná délka pro mě dala příliš prostoru pro teorie, takže výsledné rozuzlení (které jsem do jisté míry očekával, že to skončí nějakým typickým slovíčkařením toho, co řekl zkoušející, který tam byl jen chvilku), ale přistoupil jsem na hru, ovšem posledních několik minut mi přišlo jako podobný syndrom co měla hra Fahrenheit - fajn psychologicko-inteligentní podívanou přerušily nadpřirozené žvásty a výmysly typu "léčících kulek" pana CEO. Takže při velké fantazii se člověk začne nudit, přeci jen osm lidí je velký počet a ke konci už jakékoliv rozuzlení člověka zklame, protože to nebylo "to jeho". Rozhodně bych to ale nenazval thrillerem, nebál jsem se dostatečně. Ono je otázka udržet napětí jinak než postupnou eliminací postav. Možná to chtělo postavám dodat určitý (byť malinký nebo dokonce úplně falešný) pocit postupu směrem k výsledku. Takhle se lidé plácají na mělčině a většinu času se řeší věc v jednom rozměru. Nepomohlo tomu ani to, že nakonec uspěla osoba, které jsem fandil nejméně, úmyslně nebudu psát která. Vidím také vesele ironický podraz v tom, že po podvodu od samotného CEO, který víceméně v off-screenu posunul hodiny, se nemocný White chtěl zastřelit tou jejich zázračnou kulkou, leč nedostalo se mu té radosti. (20.06.2013)

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)

Hodně fajn film. Exam je přesně ten typ, kde se nezabejváme prostředím, jelikož tam je to víc než jasný, proto se tam strašně řeší psychika a problematika postav, s tim spojený filosofování a to já můžu. Takovejch filmů je málo a proto sem za každej takovej rád. A ani po dokoukání sem to vlastně ani nedomyslel, sice vím jaká byla otázka a odpověď, ale i tak je to zapeklitý... (23.12.2013)

Veľmi podarený thriller. Dejová linka je veľmi zaujímavá a pútavá. Možno sa niekomu bude zdať, že čo už len môže byť zaujímavé na klaustrofobickom prostredí a výberovom konaní. Popravde ani ja som si pred filmom nevedel predstaviť, že čo také len ten režisér vymyslí a ako sa bude dej vyvíjať. A musím konštatovať, že je úžasné, čo všetko ľudia dokážu vymyslieť a čím upútať a tí talentovanejší aj z mála dokážu vyťažiť veľa. Moje obavy sa nepotvrdili a nuda vážne nehrozila. Dej ma vtiahol hneď od prvej minúty a čo bolo príjemné, prinútil ma premýšľať, pretože som dlho nemohol prísť na to, čo znamenal ten prázdny papier a ako to riešiť. Proste toto bola námetová a scenárová bomba. 85/100 (05.11.2013)

Bohužiaľ s ubúdajúcimi členmi ubúda rozumná argumentácia postáv, film sa čoraz únavnejšie naťahuje a poslednú pol hodinku už divák len čučí na odpočet časomiery, čaká na konečnú odpoveď (otázku) a dúfa, že keď niekto konečne zodvihne brýle zo zeme (to bolo okaté), tak sa pointa zvrtne v niečo úplne iné, než akým smerom sa to uberá. K pointe len toľko, že potešila a vyplatilo sa počkať. (12.02.2013)