Réžia:
Petr SlavíkScenár:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (82)
No vida, a tady, kde by byla charakteristika "mysteriózní" zrovna na místě, tak chybí. Já tedy aspoň takovou ženskou neznám a podobný osud se dá snad pouze přečíst u Báry Nesvadbové, i když vlastně nevím, protože kromě rozhovorů jsem od ní nic nečetl. No co tak k tomu filmu dodat? Hrozná blbost se spoustou bezva herců. K režii nemám sebemenších výhrad, protože žádná nebyla. 15%? Snad to není málo. ()
Na můj vkus moc k depresi dohánějící film, od televizního filmu očekávám spíše zábavu, kdybych chtěla vidět to, jak je hrdinka v koncích a nic jí nevychází můžu se rozhlédnout kolem sebe a nemusím k tomu vůbec zapínat televizi. Jjj, moje chyba, špatná to volba pro nedělní večer. Aňu Geislerovou mám hodně ráda, ale její blond variace a pokus o feministku mě opravdu děsila. ()
Béďa je jednička, Langmajer nula, Šteflová je budoucí miss, pokud tedy neztloustne, koza je koza a Xenie je taky koza. Perfektní film pro pacienty po operaci srdce, tep se při jeho sledování dostane tak maximálně jeden dva buchy nad klidové spánkové hodnoty. Taky mozkové buňky při něm krásně zregenerují, neb nemusí vykonávat žádnou práci, protože hned po prvotním představení hlavních postav je naprosto jasné, jak celý příběh skončí. Např. když vedle vybourané Xenie (havarovala s autem, není v tom žádný dvojsmysl!) zastaví dodávka s kozou na korbě, je jasné, že z ní nemůže vyskočit Langmajer, to by se k jeho dosavadní filmové přehlídce postav šviháků lázeňských prostě nehodilo. Zato rozhodně nepřekvapí, když se ze dveří toho fára vykutálí ukoptěný, evidentně minimálně dva týdny nemytý koktající Liška, který si tak udělá další notně mastnou čárku ve své košaté sbírce roztodivných filmových existencí. Geislerová ztvárnila postavu silně nesympatickou, ješitně si myslící, že od ní každý chlap prchá kvůli její "pravdomluvnosti", a né pro její hroznou povahu. Usilovně pracuje na vyloučení své mladší dcery z dětského kolektivu, když jí hystericky opakovaně tvrdí, že víly doopravdy existují, a jde se kvůli tomu klidně poprat s učitelkou. Podlézá těm, o kterých si myslí, že jsou na "společenském žebříčku" vysoko (Langmajer, Matonoha), a minimálně zezačátku šlape po těch, kteří mají srdce upřímné, ale holt trochu smrdí po hnoji (Liška). Každý, kdo vidí její nakrátko ostříhané hnízdo nabarvené na blond, by jí dal pár korun na fet (pesimista), nebo pár korun na zakoupení nějaké té vkusné paruky (optimista). Ale abych jen nepomlouval, my zvrhlíci si přijdeme na své, tolikrát ukázaná koza na veřejnosti, to se nejen v českém filmu tolik nevidí. ()
Aňa je nasilu blbá matka a nemožná žena a jej dievčatá sú nasilu nezbedné a umelo predčasne dospelé. Akoby občas mali pripomínať Sedmokrásky svojou bezprostrednosťou a odvážnymi vyjadreniami. Keby príbeh nebol natoľko zlý, pričom sa myšlienky tvária ako múdre, mohla to byť zaujímavá komédia. ()
Ty ženy píšou čím dál víc zajímavěji. Zajímavěji povrchní to snad být nemohlo. Měl bych si myslím něco přečíst, zda i v psané podobě to bude vyznívat jako návod k použití. No a jak to vlastně bude dál? Co když se podle toho někdo začne chovat? Koho to tak může inspirovat, jednobuněčné organismy? Zajímavé bylo to drobení do "kapitol," asi se někomu nechtěl psát scénář a tak překopíroval knihu rovnou. Tak ne, ech, to byl záměr. VE FILMECH TO VŽDYCKY VYBUCHNE. Ať žije realita! ()
Reklama