Réžia:
Eva DahrKamera:
Harald Gunnar PaalgardHrajú:
Mikkel Bratt Silset, Harald Rosenstrøm, Annie Dahr Nygaard, Emilie K. Beck, Thorbjørn Harr, Rebekka Karijord, Glenn Erland Tosterud (viac)Obsahy(1)
Georg žije se svojí matkou Veronikou v Oslu. Ke svým šestnáctým narozeninám dostane dlouhý dopis od svého otce, Jana Olava, který napsal před svou smrtí, když Georgovi bylo pouze šest let. Tentýž den jede Georg do hor, aby vyfotografoval vzácný nebeský úkaz. Dopis jeho otce ho velmi zasáhne a vzpomínka na něj mu přinese rozpolcené pocity. Přesto si ho vezme s sebou. Na cestě do hor ve vlaku potká Stellu, která je ve stejném věku jako on. V dopise se ho otec ptá na základní existenční otázku: Jaký je vlastně smysl života, když stejně všichni umřeme, dokonce i když jsme momentálně na jeho vrcholu? Chtěli bychom se narodit do tohoto světa, kdybychom měli možnost výběru? Ale dříve než Georg bude moci odpovědět, bude mu jeho otec vyprávět příběh o Dívce s pomeranči, kterou potkal v roce 1982. (Severská filmová zima)
(viac)Videá (2)
Recenzie (43)
Magický, zvláštní atmosférou prodchnutý snímek s poetickým názvem, natočený v seversko-jižanské koprodukci, s existenciální tematikou a hned dvěma romantickými příběhy. Nikterak komplikovaný, ale příjemně natočený, spíše odpočinkový. ~ Dvě střídající se časové roviny, přičemž jedna se odehrává v přítomnosti a druhá v minulosti (o oné tajemné Dívce s pomeranči, a to díky dopisům adresovaným hlavnímu hrdinovi), divákovi sdělují relativně banálně relativně banální životní pravdy. Appelsinpiken je o pomíjivosti okamžiku, o nutnosti žít přítomností (a nemilou minulost hodit za hlavu), o různých podobách lásky (otec – syn, muž – žena), o (ne)existenci jedné / pravé / věčné lásky... ~ Zde diskutované režisérčino (ne)držení se stejnojmenné knižní předlohy Josteina Gaardera nemohu posoudit, jelikož jsem ji nečetl. Nebudete-li však od snímku čekat příliš, dostane mnoho. I tak trochu nadhodnocuji... ~ ~ Žijeme jenom jednou. A to právě teď. ()
Takhle nějak by se měly adaptovat knížky. Předlohu jsem četla nedávno a kupodivu nepřišlo po shlédnutí filmu rozčarování, jak tomu obvykle u adaptací bývá. Vystřihnutí některých scén z knihy, filmu prospělo, stejně jako přidání některých konfliktů a postaršení Georga. Vše mělo vést (a vedlo) k dosažení stejné atmosféry jako v knize. Jen ta norština je lehce šílená :) ()
Příběh vyprávěný skrze dopis od otce, tedy jinou generaci, sekunduje podobné milostné lince syna. Vychutnal bych si více tajemný příběh o dívce s pomeranči. Smyslné bytí na tomto světě mě neuchvacuje tolik jako dobře připravený milostný prožitek. Škoda nepostřehnuté odpovědi, proč musel mladík čekat na dívku s pomeranči půl roku. Ve filmu nakonec není stejně vůbec důležitá. ()
Pomerančový film o jedinečnosti okamžiku, o síle opravdové lásky a o tom, že minulost by nám neměla být na obtíž a tížit nás jako koule u nohy, ale spíš bychom se z ní měli poučit, přijmout ji za svou a žít přítomností. Celá ta linka kolem veverky se mi moc líbila. I to zdůvodnění. Příběh Georga už mě tak neoslovil. Ale i tak je to výjimečný film. Měla bych si přečíst předlohu. Miluju knížky Josteina Gaardera, které jsou sice primárně psané pro děti, ale je v nich tolik opravdovosti, že je můžou číst i dospělí. ()
Docela milý norský snímek o různých podobách lásky, který v jedné části zobrazuje příběh dospívajícího chlapce Georga, který na svém horském putování za kometou potká půvabnou dívku a oba pak takovým velmi milým a neohrabaným způsobem k sobě hledají cestu. Velkou devízou této části jsou kouzelné, mrazivé exteriéry norských hor, přičemž tyto výjevy mě zahřály u srdce víc, než vzájemně potutelné pohledy obou protagonistů. Pomocí dopisů od jeho zesnulého otce se pak divák společně s Georgem přenese v čase přibližně dvacet let nazpátek, aby sledoval zcela odlišný a VELMI romantický příběh Dívky s pomeranči, a přestože je od samého počátku jasné, kdo ta dívka je, svou hloubkou dokáže tento příběh zaujmout i jinak k romantice zcela netečného křupana. Dívku s pomeranči ztvárnila Annie Dahr Nygaard, jejíž uhrančivý pohled mě nenechal dlouho usnout a vůbec se Janu Olavovi nedivím, že za ní jel až do Sevilly. :-) ()
Reklama