22 výstrelov

Sice klasická povídka o polepšeném gangsterovi, kterému jednou začne na záda dýchat vlastní minulost, ale klasická (a to je důležité) francouzská povídka. Všechno, proč mám rád filmy s Venturou, Gabinem a dalšími tu je. Chladná nepředvídatelná atmosféra, výborná hlavní postava, rodinné hodnoty vs. ty zločinecké... Jean Reno se mi v hlavní roli líbil moc, Charly Mattei je vlastně jeho první pořádná postava od Hotelu Rwanda z roku 2004 a už ji opravdu potřeboval. Režisér Richard Berry je pro mě zcela neznámý, ale úvodní dvacetiminutovkou, ve které se "to všechno" stane, si mě získal maximálně - přestřelka je efektně krvavá a převoz do nemocnice a pasáž, v níž se všichni o Matteiho rozstřílení postupně dozvídají, je zase nesmírně nápaditě natočená. Jak jsem naznačil, kdyby tenhle film vznikl o nějakých pětatřicet let dříve a hrál v něm Alain Delon nebo Lino Ventura, byla by to dnes bezesporu klasika. Čtyři a půl za Badeltovu hudbu. (11.06.2013)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

Tuhý mafián je jediným druhem mafiána, kterého jsem ochoten ve svém životě akceptovat. Proto mne obyčejně souboje ukrutně zlých mafiánů s těmi hodnými, tedy přibližně o 10% menšími zmetky, obvykle nechávají naprosto chladným. Jenže Jean Reno je můj velký oblíbenec a tak jsem musel vidět, kterak si zahraje roli pomstychtivého děravého cedníku. Dal to celkem slušně, nicméně ani jemu se nepodařilo přesvědčit mne, že hodní mafiáni si zaslouží své poctivě nakradené majetky a mou úctu. (25.06.2013)

Opravdu si nelze nevšimnout podobnosti v určitých prvcích s filmem Hard to Kill (1990). To by mi ještě ani tolik nevadilo, kdyby nebyl scénář tak naivní. Jean Reno nebyl špatný, jenom neměl vedle sebe nikoho, kdo by mu pomohl. Zbytek osazenstva podal nemastné – neslané výkony. Podobné muže jako byl hlavní hrdina, by potřebovala každá země na světě. Přežije 22 kulek, sejme všechny, kdo ho zradili (tady bych se pozastavil nad stupiditou vedlejších postav, to opravdu všichni ti zabijáci byli tak blbí? Polovina z nich u sebe nenosila zbraň a to i přesto, že jim slíbil odvetu), no a ve finále za to ani není potrestán…50% (09.02.2015)

Nevěřím na čestné grázly a gangsterka jako žánr jde víceméně mimo mě. Proto je pro mě L'Immortel především klasická revenge story a jako taková je výborná. Težká, jen zvolna gradující atmosféra v níž se jako přízemní mlha převaluje beznaděj, marnost, smutek, bezohlednost i hrůza. Luxusní Jean Reno s aurou dávných samurajů, několik vynikajících a nečekaně emotivních momentů. Zamrzí snad jen pár kiksů a nedotažeností ve scénáři a nevyužitá Marina Foïs jako Marie. (23.07.2012)