22 výstrelov

K hercům, kteří se rozhodnou usednout na režisérské křeslo a jedná se o jejich debuty, které nejsou ani příliš známé, zaujímám tři postoje. 1.) Jsem zvědava, jaké jejich dílo bude. 2.) Jsem na rozpacích a v obavách. 3.) Zkrátka jim věřím, vím, že mě nezklamou, a že od nich dostanu snímek, jaký jsem dle jejich osobnosti a daného tématu očekávala. Richarda Berryho jsem prvně poznala v genialitě Drž hubu, kde se snažil polapit vychytralého Jeana Rena. Když jsem zjistila, že 22 výstřelů režíruje on, zaplavil mne pocit klidu, že tato "mafie po Francouzsku" bude vydařenou, krutou a ponurou cestou do podsvětí, a to už jen proto, že drsného mafiána ztvární Jean Reno v roli, která mu sedí nejlépe. A to i navzdory tomu, že jsem pana Berryho viděla zatím jen ve dvou rolích převážně humorného charakteru. Mé dojmy byly více než správné. Film se mi moc líbil. Skvělý, správně gangsterský scénář, těžknoucí vzduch prosycený vystříleným olovem a pachem krve, temná atmosféra a velmi působivé barevné ladění celého snímku, ve kterém jakoby se odrážela všechna ta špína, chladný beton, zamračená obloha, prolitá krev, zrada, touha po pomstě a utrpení. Pokud by měl někde existovat jeden z těch nejlepších filmových mafiánů, přeju si, aby byl jako Charly Matteï. (01.02.2012)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

Hodně průměrný mafiánský snímek z Marseille. Už ten začátek, kdy je Reno roztřílen 22 kulkami a přesto přežije (a je zcela bez následků), mi napověděl, že to bude trochu přitažené za vlasy. Tři kamarádi kteří si přísahali věrnost. Jeden chce ukončit činnost v mafii a žít klidný život, druhý jde naopak tam, kam ten první nikdy nechtěl a to je obchod s drogami. Třetí se potácí mezi věrností k jednomu či druhému. Samozřejmě vše končí krvavou pomstou nejen hlavního hrdiny, ale i vyšetřující komisařky za smrt svého manžela. Že mezitím proběhl únos dětí a jejich záchrana je už jen perličkou. (06.02.2011)

Reno leží 40 minut v posteli, pak se 10 minut proplétá ostnatým drátem a mezi tím jednorázově 5x vejde do scény a stejným stylem někoho zastřelí. A v těch scénách, kde je nucen k psímu pohledu, polemikách o životě a rodinných hodnotách, mi ho bylo opravdu upřimně líto. V takhle špatně napsaném a nudném filmu nemá herec Leonova formátu co dělat! (05.09.2010)

Jeana Rena tady doslova rozstřílej na sračky, přesto přežije, ale jak ke škodě jeho, tak i ke škodě diváka se tu žádná zásadnější cesta za pomstou neurodí, sice to Reno nenechá jen tak být a pár navděčníků tu popraví, ale na můj vkus si tu až moc hraje na nějakýho zadumanýho a přemýšlivýho komtra a postrádá to spád, i atmosféru pořádný odplaty. (08.08.2010)