22 guliek
22 výstřelů
L'Immortel
22 Bullets
Réžia:
Richard BerryHudba:
Klaus BadeltHrajú:
Jean Reno, Kad Merad, Jean-Pierre Darroussin, Marina Foïs, Joey Starr, Richard Berry, Venantino Venantini, Claude Gensac, Joséphine Berry (viac)Obsahy(2)
Táto krv sa nikdy nezmyje! Strhujúci príbeh inšpirovaný realitou francúzskeho podsvetia v Marseille.
Po dlhej a úspešnej kariére v marseillskej mafii sa Charly Mattei rozhodol žiť usporiadaným životom a venovať sa iba manželke a svojim dvom deťom. Tri roky to fungovalo, ale potom ho jeho minulosť dostihla. Niekto sa rozhodol, že bude lepšie, keď bude Charly mŕtvy. Jedného rána ho v podzemnom parkovisku prepadnú maskovaní muži a prevŕtajú ho dvadsiatimi dvoma guľkami v kaluži krvi. Na prvý pohľad vyzerá mŕtvy. Na počudovanie, Charly streľbu zázrakom prežije, hoci lekári ho upozornia, že už nikdy v živote nebude hýbať pravou rukou. Preto sa musí naučiť písať a pracovať ľavačkou. A samozrejme aj strieľať. Po odchode z nemocnice sa snaží nájsť všetkých mužov, ktorý ho na parkovisku postrelili a kruto si s nimi vybaviť účty. To, pravdaže, neujde pozornosti polície. O prípad sa zaujíma najmä mladá inšpektorka, ktorej mafiánsky boss Tony Zacchia zastrelil manžela a hľadá vinníka. Čoskoro je Charlymu, ktorý po sebe na mieste činu nechá mafiánov zastrelených dvoma guľkami – jednou do hlavy a jedno do srdca, na stope. Komplikácie nastanú, keď unesú Charlyho deti a boss sa mu vyhráža zabitím syna. Charly sa však nevzdáva...
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (345)
Mně se to i přes zde ne moc pozitivní komentáře docela líbilo a podobnou gangsterskou cestu za pomstou jsme tady potřebovali jako sůl. Jistě, moc akční to zrovna není a nějak komplikované to taky není, ale když už se na nějakou akci dostane, tak je velice efektní a slabý příběh tomu pro jednou odpustíte. Tempo je totiž opravdu strhující, postavy uvěřitelné. Jean Reno je navíc zase jednou charizmatickej a opravdu mu věříte, že vám tu palici ustřelí. Pár blbých scén tu sice je (asi 5minutové lezení přes ostnatý drát), ale celkově jde o překvapivě nadprůměrnou svižnou gangsterku, u které jsem se ani na chvíli nenudil.70% ()
Neuvěřitelná nuda plná zatmívaček, flashbacků, náhod a rádobytvrdých scén i keců. V něčem tak pitomém je i casinovské přirážení hlavy do dveří k smíchu. Ostnatý drát aspiruje na demenci roku a kecy o rodině a etickém kódu jsou snad ještě větší klišé, než policistka pijící vodku protože jí zabili manžela. Revenge movie se rozhodně nekoná a již pět minut po skončení filmu se zrekonstruování děje jeví jako nadlidský výkon. ()
V podstatě klišé, hloupoučké. --- Patří to do velké rodiny filmů, o kterých bych byl raději, kdyby se netočily. Jejich morální poselství je vadné. Já vím, že mi kdekdo namítne, že to stejně nikdo nebere vážně... jenže to je sebeklam. Ve skutečnosti tahle díla udělají v lidských kebulích své. --- Kariérní kriminálník, který dospěl v morálně ušlechtilého člověka?? Běžte doprdele. ()
Filmy o pomste mám rád, navyše Jean Reno je tu v dobrej forme. Zdá sa , že pribúdajúce roky mu iba prospievajú. Krvavý „atentát“ prežil a jeho mafiánskych kolegov čaká pomsta...Postavy, vzťahy i herecké výkony to všetko funguje dobre, film nenudil, ale napriek tomu mu chýba niečo, čo by ma strhlo. Niektoré scény sú fajn , ale ako celok u mňa priemer. 60%. ()
Jeana Rena tady doslova rozstřílej na sračky, přesto přežije, ale jak ke škodě jeho, tak i ke škodě diváka se tu žádná zásadnější cesta za pomstou neurodí, sice to Reno nenechá jen tak být a pár navděčníků tu popraví, ale na můj vkus si tu až moc hraje na nějakýho zadumanýho a přemýšlivýho komtra a postrádá to spád, i atmosféru pořádný odplaty. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (15)
- Keď si Charly Matteï (Jean Reno) v nemocnici pichne vidličku do ruky si na ranu priloží obrúsok. V nasledujúcich záberoch však obrúsok mizne a znovu sa objavuje. (Johnny.ARN)
- Film produkovala spoločnosť EuropaCorp, ktorú spoluzaložil režisér Luc Besson. Sú tu preto prítomné určité odkazy na jeho predchádzajúce filmy: 1. Podobne ako v Léon (1994), ani Charly Matteï sa „nedotýka žien ani detí“. 2. Záverečné titulky sú úryvkom z opery "Lucia di Lammermoor", ktorú predviedla diva Plavalaguna v Piaty element (1997). (Arsenal83)
- Skutečný Jacques Imbert, jehož příběhem se film inspiroval, opravdu přežil 22 výstřelů a jako památku si odnesl ,,jenom'' paralyzovanou pravou ruku. (Krouťák)
Reklama