Román pre mužov

Řekl jsem si, že pokud bude mít Román pro muže pod 50%, tak dám 4 hvězdičky. A když tu vidím ty odpady, tak je dám i s velkou radostí. Pro mě to bylo překvapení. Čekal jsem absolutně bezzubou komedii s otřesnými hereckými výkony a trapným scénářem. To se však nevyplnilo a já jsem sledoval zajímavý hořký snímek, který svým humorem odlehčuje pouze výborný Miroslav Donutil. Líbily se mi narážky na naší politiku, líbilo se mi prostředí Vysokých Tater, kde jsem před nedávnem byl a několik scén na mě působilo i docela emotivně, na což nejsem v českých filmech příliš zvyklý. Hodnocení vidím na jasných 60%, ale hvězdičku si přidám a zároveň se podepisuji pod komentář Malarkeye. (22.10.2011)

Obrazově povedená reklama na Tatry, u které je ale příliš cítit, že Viewegh tohle psal pro Donutila, na kterém má stát a padat celý projekt. Naštěstí tomu tak není, a větší pozornost na sebe strhává (internetová modelka a) někdejší šmudla Pauhofová, která tak podobně jako jedním filmem Zuzana Kanóczová podle hesla "cherche la femme" vizuálně válcuje scénář. Mimochodem, podobně slabomyslný, a rovněž od Viewegha. Slabinou českého filmu je často zbytečná snaha tvůrců hnát všechno co nejvíc ad absurdum, a slabinou Románu pro muže je potvrzení tohohle pravidla. Důkazem toho budiž dva jiné české filmy loňského roku, kritiky nejoceňovanější Pouta i objektivně nejlepší Občanský průkaz. (19.02.2011)

Očekávaná megatragédie se nekoná, není to sice pastva pro oči, ale mohlo to dopadnout mnohem hůře. Trošku nevím na co si divák stěžuje, na to že mu někdo pod nos nachystal způsob jakým se dneska chovají pracháči? Nemůžu si pomoct, ale Donutil zahrál přesně to co měl, a to lidské hovado Cyrila. Film je místy dost vulgární, ale to je dnešní společnost přece taky. A závěrečná scéna plně podtrhuje jak je svět hnusný. Fanfáry se nekonají, ale já jsem docela spokojen. (10.04.2011)

Zrovna jsem se na to dodíval a můžu říct, že zdejší hodnocení je docela trefné – ještě bych snad i ubral. Už teď začínám zapomínat, o čem to vlastně bylo. Jo vlastně o vulgaritách, suchém humoru, nepříliš záživném příběhu – trojici ne zrovna povedených sourozenců a jedné šlapce. Pardón placené společnici pro umírajícího. Občas se tu sice našlo několik vtipných hlášek, ale jinak to byla docela nuda a emoce se mnou ani jednou nezacloumaly. Zas další zbytečnost, nad kterou jsem promrhal svůj čas… (24.06.2018)

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)