Zdrojový kód

Těsně po dokoukání jsem byla nadšená z inteligentního, stylově natočeného, odsýpajícího sci-fi ve stylu, který se dneska už moc nenosí. Při jeho sledování nebyl čas přemýšlet o tom, jestli všechny časové paradoxy a "vědecké" otázky dávají smysl a to přičítám jen ke cti tvůrcům, protože dokázali od začátku do konce udržel neuvěřitelné tempo a napětí. S odstupem času ale člověk začne trochu přemýšlet a najde v příběhu nejednu logickou mezeru, ale komu to vlastně vadí, když jste se tak výborně bavili? Doufám, že Duncan Jones bude v nastoleném směru pokračovat i nadále a v budoucnu nás překvapí nejedním výborným sci-fi. (07.09.2011)

Filmy, kde důležitou součást hrají hrátky s časem mám hodně rád. Neřeším však dění po vědecké stránce (to bych se v hodnocení na nejvyšší příčky skoro nikdy nedostal). Vynikající scénář a zápletku, kterou by mimochodem stěží do několikaset stránkového románu rozepsal i (dosaď jméno jakéhokoliv autora) udržuje v chodu hlavně svižná režie, perfektní kamera a hlavně brilantní Jake Gyllenhaal, kterého jsem takhle zapáleného pro věc neviděl od roku 2005 (Mariňak a Zkrocená hora). Duncan Jones si opět vybral látku z žánru sci-fi, tentokrát však konečně dostal více peněz a mohl tak na sebe upozornit ještě o něco více, než se mu to podařilo s předchozím Moon. Na pět hvězd to není, přeci jen u vizuálních efektů je vidět, že nejde o žádný letní blockbuster a poslední cca tříminutovka tam vůbec být nemusela. Jinak ale nadstandardní thriller, který si klidně pustím ještě několikrát. (04.07.2011)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

CO JE TEN "ZDROJOVÝ KÓD"?... TO JSOU PARABOLICKÉ VÝPOČTY KVANTOVÉ MECHANIKY......“ /// Jack Gyllenhal je bledej, viděl se v zrcadle a myslí si, že jeho úkolem je chodit po vlaku a každýmu cpát to svoje: ,,JÁ NEJSEM JÁ“. Chyba! Chlapče, ty musíš popřít pravidlo, že ,,MRTVÍ PRD VÍ“!!!... Věřím mu a snad proto na mě jeho opakovačky mise působí zajímavě, nevtíravě. TEN VLAK JE TEPRVE ZAČÁTEK! Lehce filosofické, nevtipné a sympaticky krátké. ČASU JE MÁLO A BĚŽÍ JEN JEDNÍM SMĚREM! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímám se o život v ,,kapsli“. 2.) Toužím všechno a všechny ovlivňovat. Když se jedná o budoucnost, jsem v extázi. 3.) Thx za titule ,, Stano21“ a ,,maxi6“. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.07.2011)

Inteligentní rychle ubíhající žánrovka, které nedušínovsky podráží nohy závěrečná emočně chladná, logiky zbavená ("pravidla" virtuálních realit versus "pravidla" paralelních realit) a zcela nevygradovaná pětiminutovka. Ať již je z hlavy Jonese či jde o ústupek producentům, tak je to přesně ten typ závěru, který pohřbívá pozitivní dojmy. To se sice časem uleží (a ne že ne), ale pachuť každopádně přetrvává i nadále (a ne že ne). (04.05.2011)