Zdrojový kód

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)

Skoro jsem se zdráhal uvěřit tomu, že se tenhle námět podařilo Jonesovi natáhnout na hodinu a půl a přitom udržet napětí. Zdrojový kód je v podstatě velmi vydařená dvojepizoda Krajních mezí. Jen mi tam na konci chybělo moudro z úst Radovana Lukavského :-). V hodnocení lze v podstatě souhlasit s Tosimem a postesknout si stejně jako Cival. Rozhodně je ale potřeba vyzdvihnout hudbu Chrise Bacona, která se vrací ke stylu starých bardů typu Goldsmith nebo Silvestri a vyčnívá z marasmu současné upadající filmové hudby. A Jake Gyllenhaal u mě stále stoupá a stává se z něj můj velmi oblíbený herec. 70% (15.08.2011)

Po pravde receno, drobny zklamani po vsech tech oslavnejch komentarich. Casto srovnavany Spravci osudu se mi jednak libili vic a pak moc nechapu, proc se to s tim srovnava, tohle spis pribehove pripomina Scottovo Deja Vu. Cela ta myslenka, jak funguje cestovani do minulosti, je sice vcelku zajimava, bohuzel ale zoufale nedomyslena, takze kdyz to nekdo ve filmu vysvetluje, nedava to moc smysl a za chvily se stane nejaka udalost, ktera by podle danejch pravidel nemela bejt mozna, coz tvurci prejdou stylem, ze nekdo hodi hlasku o dobrym pristroji. Jinak ale ma film jen 90 minut, coz znamena, ze se furt neco deje, i kdyz furt to samy, sledujeme jednu udalost asi tak dvacetkrat. Nastesti se to Jones snazil ozvlastnit, takze pokazdy se stane neco unikatniho a pokazdy ma tak clovek duvod bejt napnutej nebo zvedavej. Jinak herci jsou v pohode, Jake hraje paradne a Michelle je sympaticka, ale v podstate tu vubec nemusela bejt, jeji role je jen takovy nahravani Jakeovi. Celkove obstojne natoceny a trochu celou tu myslenku domyslet, mohla to bejt pecka, tentokrat to nezachranil ani zaver, kterej mi naopak moc nesed a krom toho, ze je prilis polopatickej, je taky silene happy-endovej, coz se sem moc nehodilo. Slabsi 4*. (21.06.2011)

Scénář: Ben Ripley .. What would you do, if you knew, that you have least than a minute to live? _ Film by potřeboval trochu pevnější tělo, protože mozek má fungující dobře. Duncan Jones opět o něco vyrostl, ale na první ligu mu pořád fousů pár schází. Byť tentokrát netočí podle svého scénáře, stěžejní body s jeho prvotinou zde lze najít – především, že látka je na komplexní celovečerák přeči jen slabší. Ale z mého pohledu pořád vše funguje o slušný kus více než děravějící Moon. ___ Přirovnání zde padlo spousta, ale nejblíže má (provedením) blíže než k sci-fi velikánům k Phone Booth. Děj na malém prostoru, sevřený příběh jednoho muže, prostě zdařilá jarní žánrovka, která však nepřekročí stín pouhého, přesto příjemného, sezónního osvěžení. ___ Při bližším a důkladnějším ohledání bych možná skončil v nevrlé náladě jako po Moon, jenže na rozdíl od něj jsem se k trudným analýzám logiky, pravidel, apod. nedostal již během samotné projekce, takže další malý krok dál a 75%. (29.04.2011)

Zdrojový kód je zajímavý, svižně natočený thriller využívající všech možností cestování časem a také hereckého potencionálu Gyllenhaala. Problém je ale v základní myšlence zdrojového kódu a v jejích pravidlech. Divák ji postupně příjme a pak se nestačí divit, jak ji tvůrci ke konci ignorují a závěrem přímo vyvrátí. Tím si na sebe film upletl nesmyslný bič a já ho proto, narozdíl od Osudového doteku či Svěrací kazajky, ve kterých to fungovalo až do konce, hodnotím pouze 4*. Navíc jen slabšími, protože rozhodnutí postavy Very Farmigy jsem jen těžko zkousával, stejně tak natahování závěrečných 8 minut, které byly mnohem delší (hořká vzpomínka na podobnou nepřístojnost jako u filmu Lola beží o život) a v neposlední řadě (roz)řešení vztahu otce a syna (i když je mi jasné, že mnoho tupých amerických rodin u toho ronilo potoky slz :-) ). (11.11.2011)