Zdrojový kód

Na železnici dějou se věci... Nesmírné množství nesmyslů (scénář popírá pravidla, který si sám fikční svět nastavil!), nelogičností, předvídatelných momentů, klišé a průměrných triků. K inteligentní a promyšlené scifi to má daleko asi jako laoská skalní krysa ke kandidatuře na předsedu Valného shromáždění OSN :p. [Kino] (19.04.2011)

Solidní thrillerové řemeslo, jistě. Skvělé po herecké i filmařské stránce. Ale nechytlo mě. Nevsáklo, nevcuclo, neposadilo na zadek. Navzdory jasnému psychologickému vývoji začne být neustálé opakování monotónní a jednotlivé obměny nejsou natolik strhující, aby dokázaly vytrhnout z letargie a zároveň natolik originální, aby se nedaly dopředu očekávat. Zdrojový kód, snad vyjma závěrečného zastaveného obrazu, nikdy nepřekročí stín prvních "osmi" minut. Na to je bohužel příliš hollywoodský, zatímco Jonesova prvotina Moon byla geniální právě v tom, jak naprosto nehollywoodská byla. (20.05.2011)

Tak teď nevím. Musím si nechat rozležet v hlavě jestli 4 nebo 5*. A věřte mně, asi na tom budete podobně. Velmi netradičně pojatý film. Možná si budete klepat na čelo, ale dost mně to stylem připomínalo Na hromnice, o den více, i když žánrově jsme někde úplně jinde. Konec trochu přiškrcený, ale celkově to mělo slušný grády. DOPLNĚNO:po úvaze dávám jen čtyři. Jsou tu i momenty, které film celkem shazují. (21.04.2011)

Zdrojový kód je zajímavý, svižně natočený thriller využívající všech možností cestování časem a také hereckého potencionálu Gyllenhaala. Problém je ale v základní myšlence zdrojového kódu a v jejích pravidlech. Divák ji postupně příjme a pak se nestačí divit, jak ji tvůrci ke konci ignorují a závěrem přímo vyvrátí. Tím si na sebe film upletl nesmyslný bič a já ho proto, narozdíl od Osudového doteku či Svěrací kazajky, ve kterých to fungovalo až do konce, hodnotím pouze 4*. Navíc jen slabšími, protože rozhodnutí postavy Very Farmigy jsem jen těžko zkousával, stejně tak natahování závěrečných 8 minut, které byly mnohem delší (hořká vzpomínka na podobnou nepřístojnost jako u filmu Lola beží o život) a v neposlední řadě (roz)řešení vztahu otce a syna (i když je mi jasné, že mnoho tupých amerických rodin u toho ronilo potoky slz :-) ). (11.11.2011)

Obsahuje spoilery. Paradoxy cestování časem se obvykle řeší dvěma principy. Jeden, který vidíme zde, je postaven na nekonečném množství realit, kdy se každá změna projeví v jiné realitě (jak to vysvětluje Eso Rimmer v epizodě Jiná dimenze, jinde třeba ve filmu The Butterfly Effect). Druhej přístup je tzv. Novikovův princip sebezachování, kterej je zobrazenej třeba ve filmu Dvanáct opic. Tenhle druhý přístup mi přijde logičtější, i když v možnost cestování časem pořád nevěřím (viz jakýsi Einstein a nepřekročitelnost rychlosti světla). Nicméně na obou přístupech mohou být postavené zajímavé nápady. Ale bohužel, Duncen Jones, po filmu Moon režisér s pověstí obnovitele SF žánru, v tomhle filmu podle mě nevytěžil námět tak, jak by se dalo, navíc film obsahuje několik poněkud pochybných věcí. Film jako takový je natočen výborně, Gylenhaal, Monaghan i Farmiga jsou sympatičtí, je to svižné a zábavné. Ale. Když pominu tu angažovanou zápletku s terorismem, klíčí mi v hlavě otázka, jak k tomu přijde ten chudák učitel? Nějaký Stevens mu v jedné z realit vleze do hlavy a přebere mu život i holku. BTW jak v téhle realitě vlastně funguje dál i po těch osmi minutách. Kdyby to skončilo tak, že se zase ve svém těle probere Fentress, zdálo by se mi to jako lepší zakončení a asi bych sáhl po čtvrté hvězdě. Škoda. (24.04.2011)