Život je raz taký

Pod jednou střechou je nemálo podobný Životu s Helenou (Kate Hudson) v mnohých směrech. Namísto jedné ženy je zde navíc ještě muž. Oba musí po tragédii přehodnotit své životy a pomalu zjišťují, že to čemu se nejvíce vyhýbali, je to, co je dělá nejvíce šťastnými. Pokud vám to zní šablonovitě, tak rozhodně není chyba na vašem příjímači, protože zkrátka takhle se v Americe točí romantické komedie. Stejný mustr - a většinou i stejný výsledek. Zde byla sympatická hlavní dvojice a pár momentů pro zasmání od srdce, tudíž dávám pěkné 3*. Zkrátka typicky typický produkt zámořské velmoce, který je vhodný zejména na odreagování. (22.05.2011)

Začátek je úplně o ničem. Od chvíle, kdy si Heigl a Duhamel neúmyslně osvojí mimčo - sirotka po nejlepších přátelích to začne být přeci jen trochu koukatelné, protože se něco děje. Komedii ale rozhodně nečekejte. O humor se nikdo nesnaží a náznaky končí spíše trapnými pokusy. Pokud se nepopadáte za břicho při pohledu na pokakané, prskající mimčo máte smůlu a když mimčo poprvé popoběhne za doprovodu Duhamela v trenkách a s lahváčem v ruce, jedná se o "nejvtipnejší" scénu filmu (ta na plakátu). To jen tak pro představu. Přičtěte si otravnou sociální pracovnici a přímo megaklišoidní závěr na letišti (jestli odletí nebo ne, můžete uzavírat sázky) a máte za sebou dvě hoďky strávené žvýkáním rozmačkané mrkve a kšiltovku plnou čpící romantiky. (14.06.2011)

Heigl jsem pomluvila nesčetněkrát, tak teď mohu alespoň jednou říct, že mě nenaštvala. Naopak, vůbec mi nevadila. Za to její herecký partner by si zasloužil, pár ran holí, za to, jako jí házel klacky pod nohy. Námět je zajímavý, i když si myslím, že to bylo maximum, které se z něj dalo vykřesat. Takový příjemný snímek na nedělní odpoledne. (07.12.2012)

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

Takové sladké ňuňu, příjemně koukatelné, občas (v závislosti na divákových ne/závazcích) zábavné, občas satisfakční. Hrozně mě bavila paní ze sociálky. Nevím, myslím, že kladem filmu je, že se na něj různí lidé budou dívat různě a bude jim poskytovat různé uspokojení. Bezdětné možná pobaví, dětným způsobí deja vu efekt "Jo, to znám". Hlavně film dobře operuje s jedním faktem a to tím, že jakmile máte jednou na starost a zodpovědnost dítě, přestáváte být jedincem, individualitou. A jen malé procento lidí se s tím nedokáže poprat. Ona je to příběhově technicky tak trochu blbost, ale jinak je to takový ten zlatý střed, přijatelný, neznechucující s příjemným obsazením. Heigl tyhle role hrozně jdou (tak nějak se při nich moc nepředře, ale zase je dokáže vystihnout), Duhamel byl takový průměr. (02.09.2015)