Ene bene

Co volební místnost, to jiné osazenstvo komise. I já přemluvena matkou jsem si to tam jednou odtrpěla a zkracovala si nudu knihou od tehdejšího kluka, byť ne ženatého. Ze života to tedy bylo, a co na tom, že jsem měla smůlu na akurátní soudružky a seděly jsme celou tu dobu na suchu. Věřím a doufám, že jinde si to užili ve stylu Alice Nellis. A pokud ne, trocha nadsázky diváka nikdy nezabila. Dialogy mi byly důvěrně známé a zvlášť v podání mého oblíbence Leoše Suchařípy čišely vtipem. Navíc jsem ocenila i odkaz na překlady Čechovových děl, jimž se pan Suchařípa sám v reálu věnoval. (05.12.2012)

Nikdy jsem neseděl ve volební komisi, takže jsem dosud neměl možnost zmanipulovat výsledky a to je asi pro demokracii dobře. Přesto jsem toho názoru, že zasedání této vážené komise nevypadá příliš věrohodné a důvodů k usnutí se při něm najde poměrně dost. Vedle této sondy do životních problémů volebních komisařů je i historka o mých loňských potížích se zaraženými prdy o dost zábavnější. (24.01.2016)

Kdo někdy seděl ve volební komisi, byť na malém městě, nemůže konstatovat nic jiného než, že je Ene bene pořádná pičovina. Připadá mi, že Alice Nellis nemá ani základní vědomosti o tom, jak volby probíhají a jaká jsou pravidla a případné sankce. O satiru ani parodii se pravděpodobně nepokoušela, takže se vlastně docela dost ztrapnila. Nicméně, jak jsem psal už k Mamas a papas, díky tomu, že natočila Tajnosti, nemusí už nic dokazovat. (21.04.2010)

Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak vůbec nevím, proč se mi Ene Bene líbilo. Příběh není nikterak zajímavý (dva dny u voleb, co je na tom zajímavého, že). Ale Alici Nellis se podařilo (tak jak to umí) hezky vykreslit jednotlivé charaktery - ať už jde o stárnoucí manžele (Iva Janžurová a Leoš Suchařípa), jejich dceru (Theodora Remundová) či jednotlivé členy volební komise (v čele s Evou Holubovou). Některé scény jsou naprosto úžasné (rozhovor manželů těsně před odchodem k volbám či posezení v kavárně dvou členek volební komise), a i celkově se mi spíš vybavují jednotlivé fragmenty než film jako celek. (15.03.2011)

Voľby ako zbytočná inštitúcia, zbytočná strata času. Slúži len na zábavu volebnej komisie a pár exotov, dá sa pri nich precvičiť nohy a brušné svaly, zatancovať, baliť ženu, ale to len na najnovší model Astry dvojliter z roku 1999. Postavičky sú to kompletne zbytočné okrem Leoša Suchařípy, u ktorého som mal ale obavy, že nevylezie z pyžama. Jeho volebný podvod na manželke ho stál neuveriteľnú silu a pekne si nakoniec vyžerie jeho odhalenie. Volebné tanečné vyvrcholenie tiež stálo za to, ale bolo len pár svetlých momentov filmu a od Alice Nellis som zvyknutý na viac. –––– Dáš si mrkev? Je pěkně oškrábaná. –––– Takhle si ty představuješ demokracii? Co když chci volit republikány? (14.06.2015)