Dievča, ktoré sa hralo s ohňom

"Ruský špičkový špion žádá o švédský azyl. Co myslíte? Samozřejmě, že jsme ho ukryli, dali mu práci a nějakou tu korunu na bydlení." Druhý díl Milénia rezignoval na mystično. To je trošku škoda, ale místo toho nabídl více akce, výrazně lépe bojující Lisbeth a zachoval drsné chvilky i hackerské kousky. Pro někoho znamená přeměna tajemna v boj automatickou ztrátu kvality, ale pro mě se jedná o přibližně stejně uspokojivou podívanou, jakou nabídl první díl. (30.03.2016)

Na evropskou kinematografii - tohle slovo neumím vyslovovat, ani psát a vždycky, když ho dokážu přečíst, tak bouchnu rychlým špuntem - nadstandardní snímek. Přidám se k většině, což obvykle nedělám => ano, oproti jedničce to je citelně horší, ale na druhou stranu proti ultrachujovinovinám s Cagem, Jolie a reklamou na Max factor je to bomba - 9.2.2011 - hrubky v tomto komentu byly opraveny po duchaplné, leč lehce trapné konzultaci s Mysickou (02.02.2011)

Bohužel druhej díl, která přesně navazuje na první, je jen zdlouhavý velký čekání na nic, kdy se řeší život Lisbeth, kterej byl nakousnutej už v prvním dílu, ale v podstatě se tu téměř nic neděje a zachraňuje to jen posledních drsných 15-20 minut a bitka s namakaným a doslova bezcitným blonďákem, jinak to je ale velkej propad. (30.12.2010)

Oproti knize, zahlcené informacemi, z nichž si sami musíme vyextrahovat podstatné, nabízí film jenom fakta nezbytná pro pochopení zápletky. Nahuštění mnoha set stránek do dvou hodin znemožňuje věnovat prostor něčemu jinému než kriminálnímu vyšetřování. Přitom síla knih tkví v množství propracovaných postav (zejména ženských), z nichž zde dostávají výraznější prostor jenom Lisbeth a Mikael. Na to, aby z ní někdo udělal našlapanou detektivku, obsahuje předloha málo akčních scén a hodně vysvětlování, které je ve filmu řešeno tím nejotravnějším způsobem – dvě postavy sedí, v lepším případě jdou a vedou nekonečný dialog. Žádný nápad, jen mechanický převod slov z psané do audiovizuální podoby. Zapojení diváka je minimální, vzhledem k nijak podnětné práci s kamerou a mizanscénou takřka nulové. Neustále střídání vypravěčů z pochopitelných důvodů odpadlo, s ním bohužel také nečernobílé vykreslení postav. Zlí jsou zlí, hodní hodní. Zatímco první díl byl atmosférický, nápaditě vyprávěný a herecky vděčný, dvojka je jenom tak nějak nemastně neslaně ospalá. 60% (09.12.2010)

Oproti jedničce, která byla - aspoň dle mého vkusu - výrazným filmem, i když šla trochu jinou cestou než knižní předloha (ve které byly postavy poněkud komplikovanější, a zajímavý byl i jejich různý pohled na stejné věci), je ohnivzdorná dívka kvalitativním sešupem. Kdybyste neznali hlavní postavy a nezajímaly vás jejich další osudy, dívali byste se na tuctovou detektivku s politickošpionážními aspekty, a to navíc místy přehnanou (až neuvěřitelnou) způsobem diametrálně odlišným od obou zbývajících dílů trilogie. Způsobem, který možná fungoval na stránkách románu (nevím, nečetl jsem, a po tetované dívce to ani nemám v plánu), ale na plátně působí směšně hlavně v naturalistickém závěru, který, ač se nejdříve tváří jako monstrózní vyvrcholení, je ve skutečnosti jen přestupní stanicí před bezprostředně navazujícím třetím dílem, se kterým de facto tvoří jeden celek. Navíc jsem měl díky radikálnímu zjednodušení příběhu pocit, že ze mě scénárista dělá pitomce, jak to bylo celé prosté a běžící kupředu bez ohledu na nějaký realismus. Možná to má na svědomí už sám Larsson, a možná - jak už jsem jednou vzpomenul - to v knize funguje, ale pro filmovou podobu příběhu je to šlápnutí o pořádný kus vedle. Jediným pozitivem bez nejmenší poskvrnky tak jsou - opět, podle mého laického vnímání - precizní technické aspekty filmu a Yasmine Garbi alias Lisbethina přítelkyně Miriam Wu;) Prostředek trilogie o novináři bez bázně a hany a hackerce bez sociálních vazeb se tedy příliš nepovedl. Není to katastrofa a dívat se na to dá, a navíc se bez toho neobejdete, pokud chcete někdy vidět opět výrazně lepší finále, ale byť relativní, zklamání to prostě je. 60% (24.04.2011)