Dievča, ktoré sa hralo s ohňom

Z vraždy novináře pracujícího na článku o obchodu z bílým masem je podezřelou Lisbeth, která se vydává po stopách sadistických prasat a násilníků vyřídit si účty z minulostí.…. Volné pokračování může neznalého předchozího filmu lehce zaskočit. Ať už náznaky minulosti, ale hlavně zpracováním. Tento film působí obyčejně, televizně a největším zklamáním je příběh. Pomalé tempo zbytečně natahuje stopáž a dělá tak z filmu prachobyčejnou tuctovou kriminálku. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (16.01.2010)

Tak v rámci prvního dílu se zde jedná o vcelku velký pokles kvality. Vymizela všechna ta temná a tajemná atmosféra, která dokonale vedla a zdobila Muže, kteří nenávidí ženy. Kvality samozřejmě pokračování upřít nelze, už jen kvůli skvělému výkonu Noomi Rapace , ale je to už prostě něco jiného a dát víc než tři hvězdy by bylo nefér vůči Dívce s dračím tetováním, které jsem chtěl dát pět za skvělou thrillerovou zábavu, zatímco zde jde už spíše jen o temné drama ze švédského politického podsvětí. Slušné, ale nijak úchvatné. Uvidíme, jak na tom bude třetí díl. (15.01.2012)

Oproti knize, zahlcené informacemi, z nichž si sami musíme vyextrahovat podstatné, nabízí film jenom fakta nezbytná pro pochopení zápletky. Nahuštění mnoha set stránek do dvou hodin znemožňuje věnovat prostor něčemu jinému než kriminálnímu vyšetřování. Přitom síla knih tkví v množství propracovaných postav (zejména ženských), z nichž zde dostávají výraznější prostor jenom Lisbeth a Mikael. Na to, aby z ní někdo udělal našlapanou detektivku, obsahuje předloha málo akčních scén a hodně vysvětlování, které je ve filmu řešeno tím nejotravnějším způsobem – dvě postavy sedí, v lepším případě jdou a vedou nekonečný dialog. Žádný nápad, jen mechanický převod slov z psané do audiovizuální podoby. Zapojení diváka je minimální, vzhledem k nijak podnětné práci s kamerou a mizanscénou takřka nulové. Neustále střídání vypravěčů z pochopitelných důvodů odpadlo, s ním bohužel také nečernobílé vykreslení postav. Zlí jsou zlí, hodní hodní. Zatímco první díl byl atmosférický, nápaditě vyprávěný a herecky vděčný, dvojka je jenom tak nějak nemastně neslaně ospalá. 60% (09.12.2010)

Švédské adaptace trilogie Milénium jsou zoufale nenápadité a ilustrativní (něco jako Potteři od Columba). Už jen casting se moc nepodařil (Noomi Rapace je na Lisbeth moc stará a velká a Michael Nyqvist patří do TOP 5 nejnudnějších herců na světě), a zpracování to nezachránilo - jakékoli vzrušení jsem hledal marně. Ale na americkou verzi se těším. (08.09.2012)

Nevím, jestli jsem se během několika let od zhlédnutí prvního dílu změnil já, nebo se tak zásadním způsobem proměnila kvalita tvůrčího týmu, ale zatímco Muže, kteří nenávidí ženy jsem svého času přijal s uspokojením a nelitoval lístku do kina, druhý díl u mě neobstál v žádném ohledu, dokonce ani jako výplň pozdního večera krátce před spaním. K druhému dílu jsem přitom poučen střízlivými komentáři přistupoval s nižším očekáváním. Jde o typický příklad filmu, který neumí pracovat se svým potenciálem a neumí své postavy prodat divákovi. Chybí práce s napětím, chybí atmosféra. Tak, jak Alfredson přistoupil k režii, by se snad mohl vypořádat s natáčením nějakého dílu neambiciozního televizního seriálu určeného k zaplácnutí vysílacího času. Navíc je myslím zřejmé, že ani samotná literární předloha nebude mít sílu a hodnotu prvního dílu. Za mě bohužel nedosáhne ani k průměru. Už chápu, proč v zámoří nakonec okopírovali pouze Muže, kteří nenávidí ženy; v pokračování totiž neviděli komerční potenciál. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)