Serge Gainsbourg

Na životopisný, polodokumentární film neuvěřitelně silný výkon. Život jedné z největších francouzských ikon je podán velmi romanticky a subjektivně, díky tomu ale vzniká o to lepší film. Herecké výkony všech představitelů jsou na tenhle typ filmů opravdu dechberoucí. Škoda příliš nadsazené stopáže, která na konci ztrácí dech - I ke konci se stále jedná o sled vynikajících, silných scén, avšak režijní jednota se silně rozpadá. Stále však jeden z nejlepších biografických filmů za dlouhou dobu. Zvláště při srovnání třeba s biografickým filmem Serpahine, kde hraje stejná herečka Yolande Moreau. (29.03.2010)

No tak jsem zas po case kouk na biografickej film a to je velky prekvapeni, opet jsem o hlavnim hrdinovy v zivote neslysel. Ale nevadi, dvacetiminutovej uvod, kdy je jeste malej kluk, drzej, kourici, balici zensky, je paradni, skoda, ze tu je pak hned skok na dospelost. Nicmene nevadi, film sice nikam nespecha, ale dokaze zabavit, Elmosnino sice vypada jak nosatej a usatej skret, ale ma charizma, bali hromady zenskejch a nepusobi to jako klasika o ceste na vrchol, padu do drogovy spiny a ceste zpet. Gainsbourg proste dela to, co ho bavi, obcas nekde zazpiva, zahraje si ve filmu, slozi nejakou pisnicku nebo neco namaluje. To, ze se jen tak mimochodem dostavi slava, prachy a do postele mu lezou modelky a herecky nijak zvlast neproziva. Coz spolu s tim, ze to je vizualne docela dobre natoceny, dava dohromady slusnej a zabavnej film s dobrejma pisnickama. Problem je, ze na posledni pulhodinu uz to spadne do typickyho schema podobnejch filmu, prestane to bavit, zacne se to tahnout a film uz jsem dokoukal jen tak, aby se nereklo. Mit to o pul hodinky min, mozna du i na 5*, takle ale jen 4*. (18.09.2010)

Nezamlouval se mi příliš způsob, jakým byl Gainsbourgův život vylíčen, nicméně to je jen otázka vkusu, jelikož jsem však jeho velkým fanouškem, jistá z mých osobních očekávání snímek splnil. Největší minus - ve filmu nezazněly mé dvě nejmilejší písničky - Je suis venu te dire que je m´en vais a Ne dis rien...:-( (26.09.2010)

Spolu s nádhernou hudbou, převážně inspirovanou bluesem a jazzem, vytváří autoři melancholickou atmosféru, kterou chvílemi probleskne nějaký ten vtípek. Každopádně ale po zhlédnutí nebudete mít na nic náladu, budete toužit leda tak po láhvi červeného vína a krabičce cigaret. Pak už si k tomu pustit jenom francouzské šansony od Serge, případně Edith Piaf, a prohlížet si fotografie z dětství. (07.11.2010)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)