Serge Gainsbourg

Nezamlouval se mi příliš způsob, jakým byl Gainsbourgův život vylíčen, nicméně to je jen otázka vkusu, jelikož jsem však jeho velkým fanouškem, jistá z mých osobních očekávání snímek splnil. Největší minus - ve filmu nezazněly mé dvě nejmilejší písničky - Je suis venu te dire que je m´en vais a Ne dis rien...:-( (26.09.2010)

O autorovi nejerotičtější písně v historii popmusic jsem nevěděl prakticky nic. Film jisté mezery zaplnil, ale připadá mi, že s úplně neinformovaným divákem vlastně nepočítá. Film má své slabší pasáže i velmi silná místa, takže hodnocení je na 70%. Nakonec jsem přihlédl k faktu, že ve filmu je výkvět nejvíc sexy Francouzek a většina se jich svlékne. Když napochodovala Laetitia Casta za doprovodu melodie „Initials B.B.“, bylo vymalováno. Krásná Angličanka Lucy Gordon, která tu je za Jane Birkin, se ani nedožila premiéry filmu, to je vážně škoda. (16.01.2013)

Příběh neuvěřitelné a vyjímečné osobnosti Serge Gainsbourga mě uchvátil. Jeho hudbu mám ráda a jeho životní příběh je zajímavý. Navíc Gainsbourga velmi dobře stvárnil charismatický Eric Elmosnino, jako kdybych se koukala na Gainsbourgovo dvojče. Hudební čísla byla povedená a fantastické prvky umělcových představ byly vtipné. a navíc krásná francouzština :-) (05.06.2010)

85% Skoro se mi chce zvolat bravo. Nemit to utahany utrzkovity finale (precejenom 130 minut je hodne), dal bych i pet. O SG jsem sice nikdy neslysel, ale poznal jsem par povedomych pisnicek a bezpochyby to byl zajimavej chlapek. Jeho zivotopis je plny bizardinich postav skoro, jako by ho vypravel Edward Bloom. Tentokrat to sice nema Burtonovu poetiku, ale za to je reziserem autor komixu a to vytvarne citeni je v tom znat, navic Francouzi tyhle naladovy hudebni retorfilmy umi vyborne (Pariz 36, Edith Piaf). Scena s BB u piana je dokonala. PS: Hledal jsem Sergovu fotku a furt jsem myslel, ze nachazim jen fotky hlavniho predstavitele, nez mi doslo, ze to jen autori castingu odvedli bezchybnou praci, ti dva jsou si k nerozeznani podobni. (20.04.2010)

Bigrafické filmy zrovna nevyhledávám, ale tenhle jsem si nemohl nechat ujít, jelikož mám pro hudbu Serge Gainsbourga slabost. A debutující režisér Joann Sfar velmi příjemně překvapil. Dokázal přinést velmi originální prvky do žánru, který se zdá být neměnný a zkostnatělý a zároveň si dokázal udržet svižnost a zábavnost (i když posledních dvacet minut meličko upadá, což je škoda). Trochu mě zamrzelo, že se ve filmu neobjevila moje nejoblíbenější Sergeova píseň Ne dis rien a také slavná scéna s Whitney Houston, ale to už je jen mé osobní rýpání. Málem bych měl chuť přidat i pátou hvězdu za dokonalý casting (ta podoba je neskutečná), ale to bych asi trochu přehnal. (12.10.2011)