Serge Gainsbourg

Když vám obal dvd říká, že proti Gainsbourgovi "jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti", čekáte, že film bude stejný jako jeho protagonista. Houby. Nejen že je snímek zmatený, a aby se v příběhu člověk vyznal, musí aspoň něco o Gainsbourgovi vědět, takže žádný na sledování příjemný film o hudebníkovi, jako třeba byla Edith Piaf, ale také proklamované provokatérství tam jaksi chybí. Gainsbourg je tu sukničkář, který už v dětství rád koukal po dekoltech starších slečen. Nic víc. Díváte se na film a říkáte si: Jestli tohle je rebelie, tak pak vzrůstající počet rozvodů naznačuje, že se v Česku blížíme rovnou k revoluci. Je to hloupě podaný film, který nezachránil ani Gainsbourgův souputník s velkým nosem. A také tam chyběla hudba. Baby pop, reggae Marseillaisu nebo Je t'aime jsou sice skvělé, ale od životopisného filmu bych čekal nejen zajímavou interpretaci umělcova života, ale kromě faktičnosti i komplexní představení autora. Pár hitů nestačí. To jsem si mohl přečíst Wikipedii a vyšlo by to nastejno. O Gainsbourgovi se z filmu moc nedozvíte a navíc vás to bude nudit (ke konci určitě). (01.12.2012)

Chtělo by to víc používat při střihu nůžky, ale jinak mi ten film zlepšil náladu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na nosaté Sergeovo alter ego, ale pak jsem si řekla, vlastně proč ne? Není to nijak objevný snímek a francouzský písničkář nepatří k umělcům, o kterých bych přemýšlela, nebo bez nich nemohla žít, ale jako každý životopisný film čerpá i tenhle příběh sílu z toho, že se skutečně stal. A je vcelku jedno jestli přesně takhle (což asi určitě ne), nebo to byl jen dojem, který Gainsbourg udělal na scénáristu, režiséra a herce. +++ Zapůsobil na mě jako celek otevřeností a svobodomyslností, která byla sice zničující, ale zároveň i tvořivá. (29.04.2010)

Nejzajímavější byla úvodní část z Gainsbourgova dětství. Vidět malého kluka rozmlouvat s modelkami po barech a tak podobně mělo jisté kouzlo. Film ale začíná nudit, když se pak přenášíme do Sergeovy dospělosti, kde je zobrazen jen jako nevyléčitelný sukničkář, co se vyspí s každou (vlastně ani nechápu, proč s ním všechny chtěly něco mít). Sice občas zazní pár taktů z nějaké Gainsbourgovy písně, ale pokud mělo v tom jeho "heroismu" jít ještě o něco víc než alkohol, ženy a zpěv, tak to divák nemá šanci z filmu vyčíst. Škoda. (03.10.2010)

50%. Jako životopis hodně špatné. Nesahá ani po kotníky filmům jako Edit Piaf, Pollock, Ray, Falco atd. První hodina je hodně utahaná a až zbytečně se rozebírá mládí, stačila by tak půl hoďka, zbylou půlhodinu použít na pozdní život. Prý Serge byl velký bouřlivák, kde to ve filmu je? Kde je skandál s písní. Nemá to náboj, nemá to emoce. Důležité scény jeho života jsou úplně vystřiženy, skáče to z místa na místo bez návaznosti, bez časového zaškatulkování. Těšil jsem se, ale bylo to velké zklamání. (11.09.2010)

Parádní debut Sfara. Přinést tolik originálních nápadů, nabourat klasické filmové vyprávění a vytvořit do jisté míry druhou linku autorského filmu, to vše v životopisném dramatu, to chce už trochu vyspělost. K postavě Serge Gainsbourga tyhle manýry navíc skvěle sedly a ze suchého životopisného snímku (za poslední dobu si vzpomenu třeba na Amelii a Coco Channel) tak vzniklo živé a vtahující dílo. Navíc postava rebela Gainsbourga je Elmosninem zahraná velice dobře. To vše propojené s zajímavým výběrem etap života a silným sountrackem tvoří spokojené čtyři hvězdy. What are you fucking kidding me? I'm not a jukebox! (06.08.2010)