Serge Gainsbourg

Když vám obal dvd říká, že proti Gainsbourgovi "jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti", čekáte, že film bude stejný jako jeho protagonista. Houby. Nejen že je snímek zmatený, a aby se v příběhu člověk vyznal, musí aspoň něco o Gainsbourgovi vědět, takže žádný na sledování příjemný film o hudebníkovi, jako třeba byla Edith Piaf, ale také proklamované provokatérství tam jaksi chybí. Gainsbourg je tu sukničkář, který už v dětství rád koukal po dekoltech starších slečen. Nic víc. Díváte se na film a říkáte si: Jestli tohle je rebelie, tak pak vzrůstající počet rozvodů naznačuje, že se v Česku blížíme rovnou k revoluci. Je to hloupě podaný film, který nezachránil ani Gainsbourgův souputník s velkým nosem. A také tam chyběla hudba. Baby pop, reggae Marseillaisu nebo Je t'aime jsou sice skvělé, ale od životopisného filmu bych čekal nejen zajímavou interpretaci umělcova života, ale kromě faktičnosti i komplexní představení autora. Pár hitů nestačí. To jsem si mohl přečíst Wikipedii a vyšlo by to nastejno. O Gainsbourgovi se z filmu moc nedozvíte a navíc vás to bude nudit (ke konci určitě). (01.12.2012)

50%. Jako životopis hodně špatné. Nesahá ani po kotníky filmům jako Edit Piaf, Pollock, Ray, Falco atd. První hodina je hodně utahaná a až zbytečně se rozebírá mládí, stačila by tak půl hoďka, zbylou půlhodinu použít na pozdní život. Prý Serge byl velký bouřlivák, kde to ve filmu je? Kde je skandál s písní. Nemá to náboj, nemá to emoce. Důležité scény jeho života jsou úplně vystřiženy, skáče to z místa na místo bez návaznosti, bez časového zaškatulkování. Těšil jsem se, ale bylo to velké zklamání. (11.09.2010)

----- "Co chcete ? Život je jen náhoda, která se vzpírá osudu." ----- Neuspořádaná mozaika, které chybějí některé dílky, takže z ní ani při nejlepší vůli nesložíte životopis excentrického bohéma a buřiče ... muzikanta, který chtěl být malířem - nebo snad malíře, který se stal hudebníkem ... a zároveň tak trochu i obětí vlastního nadání. Jenomže to dílko je neuvěřitelně atmosférické, provokující, živelné i sebedestruktivní - jakoby chtělo trumfnout svého hrdinu. Nemá pevně dané hranice - s neobyčejným potěšením spojuje fikci i realitu v jeden halucinogenní celek, zahalený hustým cigaretovým dýmem ... dýmem, který za normálních okolností nesnáším. Ovšem za okolností nenormálních se stává nezbytným doplňkem - rekvizitou, bez které se neobejdete ... na které se záhy stanete závislí. Tak s tím počítejte. (30.05.2014)

Bigrafické filmy zrovna nevyhledávám, ale tenhle jsem si nemohl nechat ujít, jelikož mám pro hudbu Serge Gainsbourga slabost. A debutující režisér Joann Sfar velmi příjemně překvapil. Dokázal přinést velmi originální prvky do žánru, který se zdá být neměnný a zkostnatělý a zároveň si dokázal udržet svižnost a zábavnost (i když posledních dvacet minut meličko upadá, což je škoda). Trochu mě zamrzelo, že se ve filmu neobjevila moje nejoblíbenější Sergeova píseň Ne dis rien a také slavná scéna s Whitney Houston, ale to už je jen mé osobní rýpání. Málem bych měl chuť přidat i pátou hvězdu za dokonalý casting (ta podoba je neskutečná), ale to bych asi trochu přehnal. (12.10.2011)

Osoba Serge Gainsbourga se dá pojmout třikrát a pokaždé jinak a pokaždé přesně, ano mě tady chybělo některé jeho provakce např. , ale tohle bylo zase takový něžný, citlivý, možná až moc na to o kterou osobu se jednalo. Já byl spokojen, ty známý holky byly trefený dokonale Laetitia Castu nepovažuji za herečku, ale BB dala dokonale a Lucy Gordon Jane Birkin rovněž no a hlavní bonbonek příchází s výkonem Eric Elmosnina ten vysloveně září. Já mám pro Sergeho velkou slabost, takže jsem si film užíval hodně a hodně i když bych mohl zrovna tak vyčítat, tohle tam nebylo, tohle zase hodně, tohle málo, ale Joann Sfar si šel za svým pojetím a zvládl ho dokonale. (21.01.2020)