Serge Gainsbourg

Joann Sfar zde předvedl své vizuální schopnosti a natočil životopisný film, který má ale i hodně fabulovaného a specifického o jednom z největších francouzských hudebníků. Krásné herečky byly vybrány pro role svých starších kolegyň, s nimiž měl Gainsbourg románky nebo i něco víc. Nejzajímavější je ale stejně ten pohled dovnitř, do nitra. (28.03.2017)

Spolu s nádhernou hudbou, převážně inspirovanou bluesem a jazzem, vytváří autoři melancholickou atmosféru, kterou chvílemi probleskne nějaký ten vtípek. Každopádně ale po zhlédnutí nebudete mít na nic náladu, budete toužit leda tak po láhvi červeného vína a krabičce cigaret. Pak už si k tomu pustit jenom francouzské šansony od Serge, případně Edith Piaf, a prohlížet si fotografie z dětství. (07.11.2010)

Nejzajímavější byla úvodní část z Gainsbourgova dětství. Vidět malého kluka rozmlouvat s modelkami po barech a tak podobně mělo jisté kouzlo. Film ale začíná nudit, když se pak přenášíme do Sergeovy dospělosti, kde je zobrazen jen jako nevyléčitelný sukničkář, co se vyspí s každou (vlastně ani nechápu, proč s ním všechny chtěly něco mít). Sice občas zazní pár taktů z nějaké Gainsbourgovy písně, ale pokud mělo v tom jeho "heroismu" jít ještě o něco víc než alkohol, ženy a zpěv, tak to divák nemá šanci z filmu vyčíst. Škoda. (03.10.2010)

Když vám obal dvd říká, že proti Gainsbourgovi "jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti", čekáte, že film bude stejný jako jeho protagonista. Houby. Nejen že je snímek zmatený, a aby se v příběhu člověk vyznal, musí aspoň něco o Gainsbourgovi vědět, takže žádný na sledování příjemný film o hudebníkovi, jako třeba byla Edith Piaf, ale také proklamované provokatérství tam jaksi chybí. Gainsbourg je tu sukničkář, který už v dětství rád koukal po dekoltech starších slečen. Nic víc. Díváte se na film a říkáte si: Jestli tohle je rebelie, tak pak vzrůstající počet rozvodů naznačuje, že se v Česku blížíme rovnou k revoluci. Je to hloupě podaný film, který nezachránil ani Gainsbourgův souputník s velkým nosem. A také tam chyběla hudba. Baby pop, reggae Marseillaisu nebo Je t'aime jsou sice skvělé, ale od životopisného filmu bych čekal nejen zajímavou interpretaci umělcova života, ale kromě faktičnosti i komplexní představení autora. Pár hitů nestačí. To jsem si mohl přečíst Wikipedii a vyšlo by to nastejno. O Gainsbourgovi se z filmu moc nedozvíte a navíc vás to bude nudit (ke konci určitě). (01.12.2012)

Chtělo by to víc používat při střihu nůžky, ale jinak mi ten film zlepšil náladu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na nosaté Sergeovo alter ego, ale pak jsem si řekla, vlastně proč ne? Není to nijak objevný snímek a francouzský písničkář nepatří k umělcům, o kterých bych přemýšlela, nebo bez nich nemohla žít, ale jako každý životopisný film čerpá i tenhle příběh sílu z toho, že se skutečně stal. A je vcelku jedno jestli přesně takhle (což asi určitě ne), nebo to byl jen dojem, který Gainsbourg udělal na scénáristu, režiséra a herce. +++ Zapůsobil na mě jako celek otevřeností a svobodomyslností, která byla sice zničující, ale zároveň i tvořivá. (29.04.2010)