Gainsbourg
Serge Gainsbourg: Heroický život
Gainsbourg (Vie héroïque)
Gainsbourg: A Heroic Life
Réžia:
Joann SfarKamera:
Guillaume SchiffmanHrajú:
Eric Elmosnino, Lucy Gordon, Laetitia Casta, Doug Jones, Anna Mouglalis, Mylène Jampanoï, Sara Forestier, Răzvan Vasilescu, Kacey Mottet Klein (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Pyšné Francii zazpíval parodii Marseillaisy v rytmu reggae, v přímém přenosu si zapaloval cigarety bankovkami, svedl sex-symbol Brigitte Bardot v dobách její největší slávy, jeho duet s Jane Birkin “Je t'aime... moi non plus“ odmítli hrát v několika zemích kvůli obscénnímu textu. Serge Gainsbourg byl provokatér a skandalista stejně jako skvělý hudebník a umělec. V porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti. Koho urazil a svedl, jaké hity nesou jeho rukopis a kam až sahalo jeho charizma ukáže film Gainsbourg, který je stejně zábavný a bouřlivý jako celý Gainsbourgův život. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (137)
Film ukazujúci životnú cestu a štýl človeka, ktorý bol výnimočný a odlišný od ostatných. Spôsob jeho života je zaujímavý a určite každý z nás by sa chcel aspon trošku nadýchnuť jeho vôňou! Vsadenie myšlienkového pochodu, alebo rozdvojenej osobnosti bol na správnom mieste a človek tak viac vniká do deju čo do samotného hlavného hrdinu! Film na 5* no pre mňa na 4* ()
O autorovi nejerotičtější písně v historii popmusic jsem nevěděl prakticky nic. Film jisté mezery zaplnil, ale připadá mi, že s úplně neinformovaným divákem vlastně nepočítá. Film má své slabší pasáže i velmi silná místa, takže hodnocení je na 70%. Nakonec jsem přihlédl k faktu, že ve filmu je výkvět nejvíc sexy Francouzek a většina se jich svlékne. Když napochodovala Laetitia Casta za doprovodu melodie „Initials B.B.“, bylo vymalováno. Krásná Angličanka Lucy Gordon, která tu je za Jane Birkin, se ani nedožila premiéry filmu, to je vážně škoda. ()
Velmi silný debut francouzského režiséra Joanna Sfara, který se výrazně zařadil do proudu francouzského hravého manýrismu odchylujícího se od klasických představ o fungování filmu. Sfarova představa (manýra) se asi nejvíce blíží představám jeho krajana Jeana-Pierre Jeuneta (i když srovnání s ním je trochu nepřesné). Nezaměnitelný, originální a osobitý filmový svět plující na vlně imaginace a hry nejen s jednotlivými postavami, ale především s divákem, který pro pozitivní přijetí snímku musí přistoupit na hru diktovanou režisérem - zhmotnělé alter ego hlavního hrdiny coby jedna z postav, navíc karikované do úžasně stylizované postavy ,,Ksichtu", jenž pronásleduje Gainsbourga téměř celý život, hodně subjektivně podávaná představa, jaké že běsy nosil legendární zpěvák v útrobách své hlavy, jakož i silně pseudobiogafické vyznění snímku, který pracuje s Gainsbourgem pouze jako s ikonou, s předmětem umění, s postavou svého filmu. Joann Sfar ale neudržel narozdíl třeba od dříve zmiňovaného Jean-Pierrea Jeuneta vysoce nasazenou laťku po celý film a umně budovaná koncepce mu několikrát zakolísala, přesto je Serge Gainsbourg svým způsobem víc než jen zaznamenání hodný jev, už jen pro tu nádhernou hudbu a sugestivní hudební čísla. Tvůrcům se navíc povedl skutečně mimořádně zdařilý casting, nelze nevyzdvihnout herecký koncert Erica Elmosnino, Serge Gainsbourg jako by ožíval ve své reinkarnaci pro 21. století, takový, jakého bychom ho dnes patrně chtěli mít. Celebritu, superstar... Silný film (a Serge Gainsbourg coby chodící reklama na cigarety :-)). ()
Serge byl určitě frajer. Pár jeho písniček mám opravdu rád (a Je t´aime nemyslím), ale myslím, že pro opravdové vychutnání jeho skladeb, je nutné umět francouzsky. Bohužel stejnojmený film mě spíš zklamal. Věřím, že Sergeův bouřlivý život byl určitě velice zajímavý, ale film o něm mě nijak nechytil. Možná by mi více vyhovovala tradičnější forma, bez neustále přítomného "ksichtu", který působil tak nějak rušivně a spíše mátl, než pomáhal. Navíc scénář toho sděluje mnoho na poměnrě malém prostoru, takže divák dostává naservírované kousky z různého období v rychlém sledu a než se chytí někde, už je zase jinde. Eric Elmosnino rozhodně odvedl maximum, to ale nemohu říci o režisérovi. ()
Galéria (78)
Zaujímavosti (17)
- Báseň, ktorú ako chlapec Serge Gainsbourg (Kacey Mottet Klein) recituje pri predstave kreslenia modelu, je „Le serpent qui danse“ („Tancujúci had“) od Charlesa Baudelaira. (Arsenal83)
- Na soundtracku sú použité iba dve pôvodné piesne Serge Gainsbourga – „Je t'aime...Moi non plus“ a „Valse de Melody“. Zvyšok vytvoril Eric Elmosnino. (Arsenal83)
- Českou stopou ve filmu je Symfonie č. 9 Antonína Dvořáka, která zazní ve scéně, kdy je Laetitia Casta (Brigitte Bardot) u Sergeových (Eric Elmosnino) rodičů. (multiflexi)
Lucien Ginsburg, neboli Serge Gainsbourg, byl výraznou personou francouzského uměleckého světa. Do mého podvědomí se dostal již před lety na základě své vlastní osobité hudební tvorby a otevřených textů věčného rebela a společenského provokatéra. Jeho bouřlivé bohémství nenechávalo nikoho chladným, jeho způsob přitahoval, podmaňoval a rozeštvával. I dnes je jeho aura a odkaz lákavým zbožím, se kterým chtějí ostatní zaujmout, či vzdát originálnímu umělci zasloužený hold. Joann Sfar dokázal zachytit rozpolcenou duši, která se dříve, nebo později snaží uniknout ze sevření a objetí, byť milovaného a nezištného. Film má svůj originální styl, se kterým se provádí až freudovská psychoanalýza svérázného umělce. Ústřední postavou životopisného příběhu je Lucien Ginsburg alias Serge Gainsbourg (velmi dobrý Eric Elmosnino, jako malý pozoruhodný Kacey Mottet Klein) a jeho neobvyklá individuální cesta životem a uměleckým světem již od útlého mládí. Bez předsudků a přetvářky, bez strachu a prospěchářství. Po překonání posledního zbytku ostýchavé zdrženlivosti se mu otevírá svět bez hranic. Mince a život ovšem mají dvě odvrácené strany a otvírají těžkou kovovou petlici vrat rozpolcené duše v osvobozujících omamných bouřích a sebevědomého skandalizování. Sebedestruktivně a upřímně. Není to ovšem zapšklá provokace, nýbrž odhození všech masek standardizovaného společenského chování a přijímání života. Hlavní ženskou postavou je Lucienova životní partnerka a obletovaná atraktivní herečka Jane Birkin (šarmantní Lucy Gordon) v bezprostřednosti, okouzlení i konečném zklamání. Pozoruhodnou postavou je La Gueule - Ksicht (zajímavý Doug Jones s hlasem Erica Elmosnina, jako malý Montse Ribé) v jedinečné metafoře Lucienova vnitřního hlasu dychtivé a dekadentní rozbouřenosti, která nenasytně nabírá rozkoše, rozhazuje je vůkol a ničí vybudované symboly. Zvláštní kategorií jsou ženy, které podléhali neodbytnému šarmu rozháraného života: nenaplněná francouzská herecká hvězda Brigitte Bardot (elegantní Laetitia Casta), trpící a ostražitá první manželka Lise Levitzky (velmi zajímavá Deborah Grall), vytažená růže z popela a poslední umělcova manželka Bambou alias Caroline von Paulus (zajímavá Mylène Jampanoï), sebevědomá oblíbená šansoniérka Juliette Gréco (půvabná Anna Mouglalis), či modelka z malířské akademie (pozoruhodná Ophélia Kolb). Z dalších rolí: slavná zpěvačka v odkvětu Fréhel (zajímavá Yolande Moreau), nevyzrálá zpěvačka France Gall (křehká Sara Forestier), přísný i nadšený otec Joseph Ginsburg (dobrý Razvan Vasilescu), starostlivá matka Olga Ginsburg (elegantní Dinara Drukarova), významný a extravagantní francouzský hudební skladatel a kritik Boris Vian (příjemný Philippe Katerine), či odvážný hudební producent (Claude Chabrol). Film se záměrně přehrabuje ve skandálních situacích, libuje si v nich a provokuje. Celková forma v osobitém autorském stylu sugestivním způsobem zasvěcuje do života uměleckého velikána s upřímnou a rozervanou duší. Pobaví, uchvátí a uspokojí a inspiruje. () (menej) (viac)