Serge Gainsbourg

Bigrafické filmy zrovna nevyhledávám, ale tenhle jsem si nemohl nechat ujít, jelikož mám pro hudbu Serge Gainsbourga slabost. A debutující režisér Joann Sfar velmi příjemně překvapil. Dokázal přinést velmi originální prvky do žánru, který se zdá být neměnný a zkostnatělý a zároveň si dokázal udržet svižnost a zábavnost (i když posledních dvacet minut meličko upadá, což je škoda). Trochu mě zamrzelo, že se ve filmu neobjevila moje nejoblíbenější Sergeova píseň Ne dis rien a také slavná scéna s Whitney Houston, ale to už je jen mé osobní rýpání. Málem bych měl chuť přidat i pátou hvězdu za dokonalý casting (ta podoba je neskutečná), ale to bych asi trochu přehnal. (12.10.2011)

...v porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti...asi ano, ale na plátně jsem se nedočkala ničeho co by tento výrok potvrdil.....film Gainsbourg, který je stejně zábavný a bouřlivý jako celý Gainsbourgův život....hmm mám pár přátel jejichž život je bouřlivý, ale tady je ukázán život lehce nadprůměrného občana a ne Serge Gainsbourga, kdy v porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti. Je mi líto, ale potenciál zůstal zcela nevyužit a nic tomu nepomůže výrazný výkon hlavního představitele, ani skvělá hudba...na tenhle čajíček jsem mohla vzít klidně své děti .... i když tato reklama na kouření, by asi pro ně nebyla nejvhodnější. (19.05.2010)

Spolu s nádhernou hudbou, převážně inspirovanou bluesem a jazzem, vytváří autoři melancholickou atmosféru, kterou chvílemi probleskne nějaký ten vtípek. Každopádně ale po zhlédnutí nebudete mít na nic náladu, budete toužit leda tak po láhvi červeného vína a krabičce cigaret. Pak už si k tomu pustit jenom francouzské šansony od Serge, případně Edith Piaf, a prohlížet si fotografie z dětství. (07.11.2010)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)

Já nevím, co si o tomhle biografickým filmu myslet. Nápad měl,byl originální a určitě se od ostatních nejenom příběhem vyjímal. Jenže jestli já nechci přesně ten typickej životní příběh, který se ve filmech tisíckrát omýlá, protože kdyby to tak bylo, možná by mě to chytlo víc. Pravda ale, že stejně tak muzikanta tak ani tu muziku jsem příliš neznal, možná jenom náznakem, což se možná také podepsalo na výsledným hodnocení. Na druhou stranu je fakt, že film samotný není pro každýho. Na ty Sergeho bludy totiž nebude každej zvyklej a někomu to příjdě jako hovadina. Podle mě to byl alespoň nápad, kterej film samotnej oživil. Serge Gainsbourg tak otevřel dveře jednomu velkému francouzskému muzikantovi, který příliš známý není a na životě také nic extraordinérního nemá. Je to ale natočené zajímavým způsobem, na životopis neobvykle, a proto si to tu pozornost zaslouží. (27.09.2010)