Hrať svoju hru

Můj další favorit soutěžní sekce Febiofestu. Z filmové imprese ze života mladých Bulharů nakonec vychází jako dominantní vztah narkomana Itza a turecké dívky. Vadilo mi jen zbytečně efektní mapování pravicově extremistické činnosti postav (dokumentární záběry výtržnictví, střety s policií) a tezovitá snaha zarámovat výpověď do politických souvislostí. Naopak tam, kde film sleduje soukromé životy svých hrdinů je zcela suverénní. (29.03.2010)

Zpočátku jsem k tomuto snímku přistupoval nedůvěřivě, pač bulharských filmů jsem věru mnoho neviděl (jestli vůbec nějaký) a navíc ani žánrově jsem si nebyl jistý, do čeho jdu. Tak po půl hodině jsem se ujistil, že skutečně se jedná o Art, a to s velkým A, a až do konce filmu si kladl otázku, o čem ten film vlastně je. No, nepřišel jsem na to. Jeden bratr neví roupama co dělat a tak nakukuje do bandy dost vypatlanejch nacionalistů, druhej brácha zase prožívá něco jako předčasnou krizi středního věku a ujíždí na všem, co teče. Ke cti obou slouží fakt, že se z toho srabu snaží aktivně vyhrabat, ale jak to vlastně dopadne, se divák stejně nedozví. No tak co? Co se mi na filmu líbilo, byl pestrý hudební doprovod, surově působící pohledy na krásy postsocialistických sídlišť a nesmím zapomenout na tu tureckou holku – ta byla velmi koukatelná. :-) Jinak ale obsahově je to dost prázdné. (29.11.2010)

Neni tu nekdo, kdo zil nebo zije v BUlharsku? Jen by me zajimalo, jak to tam vypada doopravdy. Kazdopadne velmi pusobivej film, soucasny drama vybizejici k smichu i k placi, omilajici sice casto vyuzivany tema, presto ale vic nez jen zaloba zmatenosti postsocialistickejch zemi v novejch dobach, v nichz lidi pobihajici mezi panelakama pripominaji jen ztraceny mravence. A finalni dedikaci se dojem ze snimku jeste vic nasobi. Urcite to nebyl zamer, ale tohle me fakt prikovalo. O Christovi Christovovi se pokusim dozvedet vic. (28.03.2010)

Tešil som sa, že uvidím niečo typicky bulharské. Bolo to ale ako Bratislava: tie isté sivé výhľady z okna, tie isté problémy s holkami či rodičmi, tie isté sny o princovi na bielom koni, ktorý ti umožní stať sa lepším človekom, tým, že ti odhalí zmysel života. Nejazdite do Bulharska, ono prišlo k nám /alebo ešte stále od 89 neodišlo./ Svet je jedno veľké déja vu. (29.11.2009)

Ja som sa v Bulharsku narodil. V hlavnom meste, v Sofii, nieje ľahké žiť. Tam každý deň na ulici zatknú dosť feťákov a predajcov drog. Skinov a feťákov je tam veľa, kedže tam žije veľa Rómov a Turkov s čím nesúhlasí veľa Bulharov. A o korupcii v politike radšej mlčím... inač toto je pekný snímok života v Sofii. (21.09.2010)