Iná žena

Ze všech Allenových "depkových" filmů mě tenhle bavil nejvíc, přesto nemůžu dát čtyři hvězdy. Allen si tu strašně protiřečí. Na jednu stranu je proti "přílišné klidnosti, racionalitě a pohodlnosti", jak skoro doslovně některá z postav řekne, přesto se zde vše odvíjí právě podlě těchto pravidel, je taková gradace, vývoj charakterů i pointa. Je to až nelidsky intelektuální a v podstatě významově prázdné, protože vše, co film, říká, oklikou vyvrací. (21.08.2012)

Nejvíce v životě lituji, že nejsem nikdo jiný - Woody Allen. Jenže Allen je nejlepší, když je sám sebou. Jiná žena je průměrný plagiát Ingmara Bergmana, který mohl natočit kdokoliv. Nejdete tu motivy i celé věty z Mlčení, Scén z manželského života i z Lesních jahod a Woody si k tomu ještě sehnal Bergmanova dvorního kameramana. Beru to jako poctu snaživého žáka svému mistrovi, která bohužel osudovost Bergmanových děl nahrazuje banalitou. (20.05.2012)

Režijními postupy, kdy se hlavní hrdinka, padesátnice Marion, vrací v retrospektivách do minulosti a vstupuje do ní se současnou vizáží a věkem, se tento film velmi podobá Lesním jahodám Ingmara Bergmana. Stejně tak i námět je dosti podobný. Přesto by se Jiná žena nedala označit jako plagiát. Woody jako by vzdával hold svému "idolu" a přitom stále zůstává svůj. Je to taková chuťovka pro oprvdové milovníky Allenových filmů. (15.05.2007)

Je to sice zvláštní, ale ryzí psychologická dramata Woodyho Allena mě oslovují snad ještě více, než jeho komediálně laděnější příběhy. Dle mého názoru se zde plně ukazuje jeho virtuózní schopnost hloubkově prokreslit nitro svých postav a nechat je projít reálnými životními strastmi a přenést jejich prožitek plnohodnotně na diváky. Konkrétně film Jiná Žena stojí na výtečném nápadu (vyrovnanou ženu rozhodí naslouchání cizích psychoterapií a donutí jí bilancovat vlastní život) a má pár hodně vydařených scén, ať již dialogových (narušená svatební party, setkání a následný konflikt s dávnou přítelkyní) nebo z hlediska filmařiny (zfilmování a prolínání vzpomínek). (07.11.2013)

Woody Allen opět drnká na vážnou strunu a humor nechal humorem... Tentokrát ovšem (alespoň z mého pohledu) drnká mnohem přístupněji a přívětivěji než v chladných a nezáživných Interiérech. Je to určitě také zásluha fantastické Geny Rowlands v hlavní roli. Velmi citlivá podívaná s krásnou hudbou (jak také jinak). (09.04.2014)