Cesta

Jak to jen říct... The Way je zkrátka a dobře takový ten "pěkný film", na který se podíváte, zahřeje vás, snad i osloví, ale už po pár dnech veškerý dojem vyprchá... protože prostě to není žádná pouť, ale jen film o ní, kterému navíc chybí atmosféra. A Martin Sheen - ač se snaží - to prostě nemůže utáhnout celé sám. // Téma pouti je zde prostě odfláknuto, nemůžu si pomoct. (16.05.2014)

Přestože mám určitě blíž k Tomovi než Cheryl, líbila se mi víc její mnohými odmítaná Divočina. Možná jsem u Pouti, která už ze své podstaty by měla být více duchovní cestou, čekal něco víc osobního. Něco, co půjde víc do hloubky, ke skutečným pocitům, a nebude jen cestovatelskou atrakcí plnou žánrových suvenýrů. I když ona vlastně taková je i ta skutečná pouť do Santiaga. Určitě to není špatný film. Má řadu působivých momentů, několik silných obrazů i dialogů, ale klouže až příliš na povrchu a jeho atmosféru, alespoň pro mě, nabourává až moc halasná a křiklavá parta souputníků, která odvádí pozornost od hlavního tématu - Tomovy cesty. Té fyzické i duševní. Líbilo se mi to, a cestu jsem si užil, ale v podvědomí do mě něco šťouchá a našeptává mi, že to mohlo být lepší. Určitě si tuhle Pouť ještě jednou zopakuju a uvídím jestli to bude lepší, když už budu vědět co čekat a co ne. (23.04.2016)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)

,,PANE AVERY, VÍTE PROČ PODSTUPUJETE TU CESTU?“ ... ,,PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE PRO DANIELA.“ ... ,,JDETE JÍ KVŮLI SOBĚ. POUZE KVŮLI SOBĚ“.... /// Tom je starej a unavenej. A teď do toho ještě tahle prekérka.... Film postavenej na atmosféře CESTY, KTERÁ MŮŽE ZMĚNIT ŽIVOT. A tak sleduju dědka, jak s popelem na zádech potkává Holanďana, Kanaďanku, toť zas Ir se vobjevil – a slova se mluví (a řeka teče – řekl by Číňan, kterýho tady ale nepotkáte....). Žádnej spěch, a tak můžu popřemejšlet i o sobě (hmm, takže film pro důchodce....) a protože to tak rozumně a pohodově plyne, dostávám taky chuť vyrazit. Cesta za sebepoznáním, pochopením a přátelstvím rozhodně není dokonalá (tak ti nevím Emílio...), ale svůj duchovní účel plní. Mám totiž tyhle příběhy, který jsou ,,napsány pro lidi“ rád hlavně kvůli síle v ,,intimních“ okamžicích. 4* jsou možná moc, ale copak vy netoužíte zjistit, co ve vás je? Aha, jasně. Tak Bueno camino! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu "Off the Road: A Modern-Day Walk Down the Pilgrim's Route Into Spain", kterou napsal Jack Hitt číst nebudu. 2.) Slíbil jsem klukovi, že ho do tý Muxie (9.2159681°W,43.1068658°N) vodnesu! 3.) Thx za titule ,,Kaucuk44“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.07.2012)

"Nikdo, kdo tady putuje, není na Cestě svatého Jakuba jen tak náhodou. Všichni mají nějaký důvod." Ve filmu na dalekou cestu nastoupil se svým posláním jeden osamělý poutník, do cíle pak došli čtyři přátelé. Nebyla to zbytečná cesta, ani dvě hodiny strávené u filmu (ovšem, musel jsem si na něj udělat čas, jinak to nefunguje). Film provází mnoho malebných přírodních scenérií i sympatická podbarvující hudba. Některý z poutníků občas utrousí životní moudro a mnohé epizody jsou vskutku pozoruhodné, takže jsem se někdy bavil, jindy zase zamýšlel - jsou zde skrytá podobenství. Na Pouť se čtveřicí přátel se kdykoli rád vydám znovu. (15.03.2012)