Pouť

Pěkný výlet do nádherné přírody. Realizovat takový turistický pochod musí být zážitek. Průvodce Martin Sheen vypadá na svůj věk dost dobře, ale tu štreku by ve skutečnosti už určitě nedal. To je ale vedlejší. Důvod, proč se s hodnocením držím tak zpátky je ten, že stejně byla místa, kdy jsem se trochu nudil. Je to natažený víc, než by bylo třeba. Výpis žánrů je taky lehce zavádějící. Ponechal bych jen dobrodružné drama. Věřím, že s o půl hodiny kratší DC verzí bych šel o stupeň výš. Každopádně doporučuji každému, koho to táhne do přírody. 70% (16.03.2012)

Film som si pozrel kvôli rodine Sheenovcov (bez čiernej ovce Charlieho winning tiger blooda) ale v prvom rade kvôli púti do Santiaga del Compostela, na ktorú sa chystáme budúce leto. Po zhliadnutí The Way sa na ňu teším ešte viac. Veľmi ľudský, dojemný a jednoduchý príbeh vychádza zo skutočnej púte, ktorú Martin Sheen absolvoval so svojim synom Taylorom a spoločne s Emiliom skúsenosti z nej po rokoch zúžitkoval práve v tomto filme. Miestami sa síce môže niekomu zdať príliš sentimentálny, no ak máte radi podobné príbehy, tak pri tomto "road movie" vám bude po celý čas pohrávať na tvári úsmev. Dej sa sústredí hlavne na postavy a zápletka je tu naznačená len veľmi zľahka, no ak ste videli od Esteveza jeho predošlý film Bobby, tak viete, že to nie je prekážka. Atmosféru skvele dokreslilo Batesovo gitarové score i Coldplay a Alanis Morissette. Kudos, Sheenovci. (14.04.2011)

Někdo říká, že cesta je cíl. Já zase, když se vydám na cestu, tak na ní vidím nějaké poslání. Ať už bezvýznamené nebo jako očistu lidské duše. Líbilo se mi, jak úžasně je Pouť odvyprávěná. A jelikož mám cestování rád, neváhal jsem s pěti hvězdičkami. Ono by to k nim nemělo daleko i bez lásky k cestování. Nádherný příběh, úžasná hudba a perfektní univerzálnost pro lidi všech kategorií, kteří, pokud mají lásku k cestování velikou, se ve filmu v nějaké z těch postav zaručeně najdou. Do toho naprosto nádherná krajina, samota, seznamování s novými lidmi, přátelství, táboráky...Asi si tenhle film budu muset zopakovat ještě jednou, nebo i několikrát. Nádherný film. A ty razítka...ty jsem jim upřímně a neuvěřitelně záviděl. (18.03.2012)

Víte, co je ještě lepší než filmy samotné? Příroda cizích krajů a s tím spojená láska k cestování! A co je ještě o špetku lepší než cestování? Když se tento pro některé koníček, pro některé styl života, spojí právě s filmem - a vznikne z toho půvabné, melancholické, ač místy i vtipné kulturní dílo, které po celé dvě hodiny člověku nahání mráz po zádech, ať už ze stránky uvědomění si toho, jak je lidská bytost schopna cítit potřebu jiné osoby až ve chvíli, kdy ji ztratí nebo ze strany neukojitelné chutě se zvednout od obrazovky počítače, pobrat vše potřebné a podniknout takovouto výpravu sám za sebe! Po celé dvě hodiny mě doprovázely pocity, jestli si snímek zaslouží plné hodnocení, měl jsem tendenci ho srovnávat s mistrovským dílem režiséra Seana Penna Útěk do divočiny a pátou hvězdu ve finále filmu vyhrála až krásná hudba, nádherně sedící k scenérii španělského venkova. (17.11.2016)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)