Quo Vadis

Monumentální filmový epos, který odstartoval vůbec celou tu novodobou éru historického velkofilmu..Ze známějších Alexander Veliký, Desatero přikázání, Ben Hur, Spartakus nebo Kleopatra, z těch méně například Rucho, Bible, Demetrius a Gladiátoři, Romulus a Rémus, Král králů, Barabáš nebo Největší příběh všech dob a samozřejme i další jiné. Film byl natočen podle světoznámého románu H. Sienkiewicze. Novější evropskou resp. Polskou verzi jsem celou bohužel neviděl, takže nemohu srovnávat ale to málo co jsem viděl,mi připadalo celkem hodnověrné, hollywoodsky nezprzněné. Příběh lásky krásného patricie a mladé křesťanky je bohužel fikcí, která je však zasazena do hodnověrných kulis, dějů, reálií a charakteristik osob, které podle mně zdařile vykreslují dekadentní Neronův Řím. Výprava, kostýmy, kamera a hudba byly v tomto filmu asi tím nejlepším, stejně tak i jeho pestře syté barvy, rovněž velice zdařilé (vytvořené systémem Technicolor) a okázelé masivní scény. Exteriéry a interiéry antického Říma byly hodnověrné, avšak některé osoby, které tu vystupují v dějinách oné doby nejspíš vůbec neexistovali, některé jsou prostě jednoduše přidány, některé ubrány ale ono to je ostatně jedno. Trochu mě však mrzí, že sám velký filozof Seneca-vychovatel a učitel Neronův, je tu tak trochu v pozadí, nicméně tu dostává velikou příležitost jistý Petronius (dobrý řečník a zde rádce Neronův). Že by snad Seneca..? Jeho smrt ho tady k tomu tak trochu predurčuje, i když k ní v podstatě nedostal žádný příkaz tak, jak tomu skutečně bylo. Z dalších osob věrných historické předloze tu byli Acte-propustěnka a milenka Neronova, která se postarala i o konečnou Neronovu smrt v deziluzi. Což zde ale byla také velmi zkreslená a urychlená situace. Všichni dobře víme že Nero zemřel někde na útěku, tuším že tomu nebylo přímo v Římě, přestrojen, aby ho nikdo nepoznal, ještě společně s propuštěnci Faónem a Epafroditusem, kteří resp. ten druhý se zapříčinil o jeho zprvu váhavou smrt dýkou. Už předtím ale senát Nerona prohlásil za nepřítele státu a přikázal jeho stíhání a potrestání podle obyčeje předků...Tuším, že v nové verzi tomu tak bylo, ale to bych kecal...Vzpomínám si snad na jeden film, kde tomu skutečně tak bylo a kde před svou smrtí prohlásil historicky podloženou větu „Qualis artifex pereo“ (jaký umělec ve mně umírá). Dále tu byl Galba-příští nečekaný císař, vidět byl až ale na samém konci, zbabělý Tigellinus-prefekt pretoriánů, jehož smrt zde byla také zkreslena tuším že tomu bylo v cirku. A pak samozřejmě křesťané Petr a Pavel. Naopak jsem zde postrádal Pisona-vůdce prvního spiknutí na Nerona (což asi nebylo tak důležité, Senecova synovce Lucanuse a jeho (snad druhou?) ženu zapuzenou Octavii a nakonec i pretoriána Burra (předchůdce Tigellinuse) otráveného Neronem. Oproti knize trochu nevýrazného Petronia bohatě kompenzuje výborný P. Ustinov. Ten je tu jako Nero v podstatě-plačtivý šílenec, avšak – přerostlý a rozmazlený spratek s nebezpečnou a neomezenou mocí - je prostě jedním slovem úžasný. Je to v podstatě karikatura císařského majestátu, úzkostmi pronásledovaný vládce, který se skrývá ve stínu své hrdé a nelítostné manželky Poppey (Patricia Laffanová). V jistých okamžicích je ochoten přenechat jí i své vladařské povinnosti. Ne nadarmo a celkem i oprávněně byl v roce 1951 za ztvárnění této své role nominován na Oscara. Opravdu vedle ostatních méně přesvědčivých hereckých výkonů v tomto filmu září mladý Ustinov jako jediná velká stálice. Sám římský důstojník a velitel Marcus Vinicius-Robert Taylor nic moc, sice měl určitě dobré předpoklady, ale mě zde moc nezaujal. Nicméně mladá křesťanská dívka Lígya (Deborah Kerrová) mě skutečně ohromila, byla tak sladká a zároveň nevinná, přímo jí to vyzařovalo z očí. Kdo mě však velice zaujal a líbil se mi, tak to byl jistý opatrovatel Ligye "Ursus" obr-kolohnát a téměř ztělesnění antického Hercula, ten jeho zápas v aréně s býkem byl naprosto famózní. Téměř tříhodinový filmový epos rozhodně nenudil, a když se tam takové pasáže už našly, tak se navzájem kompenzovaly s těmi, kde se něco dělo jako tomu bylo například u velkolepého slavnostního pochodu Viniciových legií před majestátním císařským palácem, přítomnost obra Ursua v aréně, velkolepě ztvárněný požár Říma, zpívající a hrající Nero, pronásledování, mučení a zabíjení křesťanů v cirku, Neronův strach před rukou rozběsněného a spontánního povstání římského lidu, a v neposední řadě by byl skoro hřích nevzpomenout si na velkolepé Pavlovo představení, kdy kázal na nějaké hoře všem přítomným křesťanům a vzpomínal na setkání s Kristem. Ve své době se na dlouhou dobu tento film zařadil k nejdražším, jaké do té doby vůbec kdy vznikly, traduje se že snad na 8 milionů dolarů stála celá jeho produkce. Po čase zas jeden pěkný filmový zážitek, místy sice trochu zbytečně protahovaný a zaměřený jen na hlavní milenecký pár a jeho osudy za Neronovi vlády. (13.06.2007) (menej) (viac)