Lake Mungo

Současný trend natáčení hororů tak, aby vyhlížely co nejrealističněji, zde dosáhl svého vrcholu. Být Lake Mungo ještě o chlup realističtější a civilnější, tak už by to byl opravdový dokument. Tato podoba filmu s sebou samozřejmě přináší pozitivní i negativní důsledky. Na jednu stranu to není špatně natočené, zahrané, a už vůbec ne hloupé, ale že by člověk při projekci prožíval filmové hody, to teda určitě ne. Prostě sleduje rekonstrukci "skutečných událostí". Dokumentarita Blair Witch a REC (natáčí přímí účastníci děje) mi vyhovuje, ale přehnaná dokumentarita Lake Mungo a Poughkeepsie Tapes (rozhovor s účastníky, použití "archivních záběrů") se mi pomalu ale jistě zajídá a upřímně doufám, že toto zlo filmaře brzo přestane bavit. (16.02.2010)

NA toto som sa dosť tešil, keďže s filmami natočenými ako dokument nemám veľa skúseností. Prvá časť je dosť nuda, trochu drámy, trochu hlúpych, nudných scén a ani tie, ktoré mali vyľakať nevyľakali. Ale potom, keď sa film začne pozerať do minulosti, tak je to dobré. Tajomné so zaujímavou pointou a niekoľkými zvratmi. Film určite nepatrí k elitám, ale pozrenie stojí. (27.04.2010)

Viděl jsem první třetinu a musím říct, že jsem byl tak posraný strachy, že jsem zatím nenašel odvahu to dokoukat. Už je to rok. Problém je, že na horrory koukám v noci, ve dne bych sice odvahu snáz našel, ale efekt by byl menší a to by nebylo fér. Kouzlo tohoto snímku je postaveno na údajné fotodokumentaci různých duchů či zjevení mrtvé dívky, která záhadně utonula. No a podobné záběry mi nahánějí hrůzu od doby, co na ČT běžel Clarkův Svět tajemných sil. A to já se pak bojím kdejakého stínu venku i v domě. Můj dojem z tohoto filmu je zatím kladný, rozuměj nepříjemný, navíc herci v reportážních výpovědích působili nezvykle autenticky. Nechtěl jsem hvězdičkovat, ale se zdejším hodnocením nesouhlasím, tak prozatím 72%. Koment snad doplním dřív než zase za rok. (12.06.2011)

Nízkorozpočtový australský „duchařský“ film (dokument) se ke mně dostal jakýmsi omylem, ale jelikož mám tvorbu od protinožců docela rád, nepohrdl jsem jím a to i přesto, že to není zrovna můj šálek čaje. Ač jde o fiktivní příběh, musím uznat, že na mě do jisté míry zapůsobil. Ani tak ne svou kvalitou, jako spíše celkovými emocemi, které se režisérovi podařilo během natáčení vytvořit. A to ještě většina dialogů byla čistou improvizací najatých herců. Ztráta dítěte je vždy pro rodiče hotovým knokautem, ze kterého se jen málokteří dokáží pořádně znovu postavit na nohy a „žít normálně dál“. Vždy jim bude prázdný pokojík, fotky a rodinné videa připomínat jejich milovanou osobu. O to horší je, když se náhle začnou dít ve vašem domě podivné věci a slyšíte děsivé zvuky. Mnohdy jde jen o vaši bujnou fantazii, ale ve filmech je potřeba většinou za vším hledat nadpřirozeno a tady tomu nebylo jinak. Což asi málokoho překvapí. Divák se dočká řady rozhovorů se známými, sousedy, experty a hlavně rodinnými příslušníky, kteří se nám pokusí detailně popsat, jaká že Alice vlastně byla. Jenže postupem času začnou vyplouvat na povrch i tajemství, se kterým se nikdy nikomu nesvěřila a i ty zřejmě vedli k její smrti. Smůlou však je, že ač se Anderson snažil vytvořit co možná nejponuřejší a nejdepresivnější atmosféru, jeho dílo mělo velké množství slabších míst, které dost nudili a některé zvraty nepůsobili zrovna nejvěrohodněji. To ale musí posoudit každý sám za sebe. Navíc kvalita obrazu byla vážně dost mizerná – což se dá přičíst na vrub malému rozpočtu, ale to jej v žádném případě neomlouvá. 50% (24.10.2018)

Zákerný film stojaci na niekoľkých zásadnejších zvratoch, ktoré striedavo menia žáner z hororu na drámu a naopak (keď si myslíte, že ste sa nechali nachytať a vôbec nepozeráte horor, objaví sa racionálne nevysvetliteľný hororový záber). Páčilo sa mi to, mal som nad čím rozmýšľať a vytvárať vlastné sprisahanecké teórie. (23.01.2017)