Pokoj

Pri pokuse nájsť v The Room nejakú logiku, systém a zmysel som sa dopátral k jedinému možnému riešeniu. Fabula rozpráva o Johnnym, zdanlivo všednom zamestnancovi banky, šťastne nažívajúcom so svojou snúbenicou Lisou. Pod rúškou naoko dokonalého amerického sna, ktorý má čoskoro spečatiť jeho pracovné povýšenie a svadba, sa však ukrýva príbeh ťažko psychicky chorého človeka, žijúceho v milostnom vzťahu silne patologického charakteru. Keď sa následne jeho perfektný svet začína rúcať, na povrch vychádza krutá pravda o ľuďoch okolo neho, do jedného egoistov, takmer bez výnimky zneužívajúcich jeho dobrosrdečnosť a naivitu. Pes je zakopaný v tom, že sujet pri prezentovaní príbehu preberá subjektívnu optiku Johnnyho. Výsledkom je tak emocionálne nabitá, strhujúca melodráma a obžaloba sebeckej a bezohľadnej modernej spoločnosti, ktorú však dokážu plne oceniť jedine ľudia trpiaci podobne závažným mentálnym postihnutím či chorobou, ako jej hlavný hrdina.____Pokiaľ by niekto ešte stále predsa pochyboval o neoddiskutovateľnom géniovi Tommy Wiseaua, dovolím si ako nezvratný dôkaz predložiť scénu, v ktorej Johnny náhle zmení tému konverzácie a položí svojmu najlepšiemu priateľovi Markovi tú jedinú podstatnú otázku: "Anyway, how's your sex life?" Zmienená pasáž nie je ničím menším než zrejme najlepšou interpretáciou, zhrnutím a paródiou freudizmu v celej histórii ľudstva. Už z toho dôvodu nemôžem ísť pod magických 100% (a film si s radosťou kedykoľvek zopakujem) (25.06.2017)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

Tak tohle bylo zábavnější, než jsem čekal. A to jsem na to koukal sám, střízlivý a bez drog. Asi nejlepší nezáměrná komedie, co jsem kdy viděl. Některé ty ujeté dialogy, mimózní herectví Tommyho Wiseaua, milostné scény, které jako by vymýšlel osmiletý kluk... a ten 25letý "kluk", co si furt chce házet s míčem.... Paráda. Zvláštně se mi to hodnotí, protože ve výsledku tomu ubírám z plnýho hodnocení proto, že to místy není tak zábavně příšerný... ale povětšinu času ano. (7/10) (18.03.2017)

Už dlouho jsem neviděl film, ve kterém by byla nejsympatičtější postavou rakovina prsu. Nepopsatelná demence The Room dotažená k extrému má nepopiratelné charisma. Po uležení se nebojím dát plný počet. Ne Plán 9, to až The Room naráží na strop filmové hlouposti s takovou silou, že ho proráží a míří až do nekonečna. Ten film říká tolik věcí! I když povětšinou jiné věci, než které říkat chce. A nepřestává mě to fascinovat. (01.08.2013)

Film, který je tak špatný, až je v mnoha ohledech dobrý. Dialogy, které svou strohostí a trapností překonávají i všechny telenovely, nenavazující scény a vůbec vše, co je zde k vidění nemá nic společného s fungujícím filmem. Ve své podstatě se stačí podívat na hlavního hrdinu, jehož vzhled vyjadřuje veškeré kvality filmu. (02.04.2018)