Prázdna kolíska

Zdánlivě nenápadný snímek - o zdánlivě nenápadné ženě, která cizí bolest vzala za svou. Sice nezměnila svět, ale skupině žen a mužů vrátila naději a víru ... v člověka. Snímek možná neodkryje všechny souvislosti tak, jak byste od něj očekávali, přesto disponuje vnitřní silou, která může směle konkurovat odhodlání a vytrvalosti hlavní hrdinky. (30.10.2012)

Silné emocionální drama na základě skutečných událostí, zpracované tak bídně, až by z toho jeden nudou brečel. Po celý film vám přijde, že hlavní aktérka, která začala šlapat někomu na kuří oka, vlastně neměla takřka žádné problémy s dohledáváním lidí a snahou zveřejnit pravdu. Po celou dobu se režisér snaží vám vehnat slzy do očí, bohužel tak nuceně, že místo opravdového dramatu stále čekáte, kdy už se konečně objeví nějaký pořádný zvrat. Jenže on nepřijde. 100 minut se vleče děj bez opravdových emocí jak neaktivní EKG, od začátku do konce stále stejné pííííííííííp -------------. (13.11.2011)

,,UPLYNULO DALŠÍCH 23 LET, NEŽ SE VLÁDY VELKÉ BRITÁNIE A AUSTRÁLIE OMLUVILY ZA SVÉ DĚTSKÉ MIGRAČNÍ PROGRAMY. BYLO DEPORTOVÁNO VÍCE NEŽ 130 000 DĚTÍ. MARGARET A MERVYN DÁLE PÁTRAJÍ PO RODINÁCH BÝVALÝCH DĚTSKÝCH VYSTĚHOVALCŮ“..... /// Loď plná dětí poslaná do Austrálie? …. Socka (tak fajn, sociální pracovnice!) chytla stopu a jede po stopách beznohejch. Rodnej list, matrika a podobný píčoviny brzo zastíní osudy deportovaných parchantů impéria. Margaret Hupreys vypráví o tom, jak se jí práce podepsala na psychice, o věcech, který vám optimismus berou, ale naštěstí – a to víc o těch, co ho zase dodaj. Prostě takovej ten autentickej film, kterej s hlavní postavou prožívate. Zvlášť, když rozpoutá víc, než jen prospěšnou službu pro lidi, který si toho fakt vážej (což samo vo sobě je optimistický zjištění!). Soráč, pro sentimentálního starce je tohle příběh jak prase! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu "Empty Cradles", kterou napsala v roce 1994 Margaret Humphreys, číst nebudu. 2.) To mě tenkrát navštívil chlápek v obleku a jestli prej nechcu do Austrálie…. 3.) Thx za titule ,,jives a sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.01.2013)

Tak opět jedna věc, o které jsem nevěděl. Nicméně není až zas tak podstatné, jestli jde o skutečnou událost, nebo ne. Jádrem pudla je zde břemeno, jež na sebe člověk bere pro jiné, zda ho dokáže unést, a jestli svou obecnou prospěšností nepoškozuje sebe a svou rodinu. Život je totiž vždy otázkou volby. Kolik je člověk schopen obětovat pro druhé, aby sám sebe nezničil? Kolik dáváme a kolik se vrací? Stojí to vůbec za to? Na to si každý musí odpovědět sám, protože to každý má "hozený" jinak. Tenhle film popisuje chůzi po laně nad osobní propastí velmi působivě, o hlavní hrdinku jsem měl vážně strach. Jó, život je složitej..75% (14.03.2012)

Občas sa mi stane, že narazím na film (príbeh), ktorý svojím obsahom dokonale prekryje akýkoľvek svoj iný nedostatok. Tento film je presne ten prípad. Ja som osudy tých detí vnímala veľmi intenzívne a vôbec sa mi to nezdalo ani nudné, ani chladné a ani príliš televízne. Obsah prebil formu a to je u mňa v tomto prípade rozhodujúce, niektoré skutočné príbehy nech sa akokoľvek snažia to nedokážu, pretože sa z nich autori až prehnane snažia vytĺcť čo najviac. Tu je to našťastie inak. (27.02.2015)