Bezvadíkyještěprosím

Josh Radnor rozhodně není další John Cassavetes... Nejedná se o ani o jeden z těch hodnotnejch uměleckej nezávislejch filmů, kde by se experimentovalo s médiem, porušovali tradiční pravidla a odkazovalo se na významné evropské a asijské režiséry... Tohle je jeden z těch formálně nezajímavých nezávislých filmů, které mají asi nějaké speciální šablony na tvorbu scénáře, protože si dost často jsou podobný jako vejce vejci. Lehká osobní výpověď, tu snaha o společenskou kritiku, vedle "netypická" lovestory "s originálními a opravdovými" charaktery, tu existencionální trápení mladé generace, tady zase manifest nezávislého umělce v New Yorku... Radnor není úplně nepodobný své postavě z HIMYM - tady je charakter možná lehce propracovanější a méně pozérský (koneckonců nejedná se o sitcom). Nicméně navzdory všem výtkám se jedná asi o jednu z těch lepších věcí, koukatelnějších věcí i příjemnějších věcí, které v rámci žánrů pozérských indiefilmů můžeme vidět... Nakonec ta největší výtka je ta strašná okoukanost... Nicméně Radnor asi není úplně hloupý herec a já jsem zvědavý s čím příjde příště :) (20.01.2011)

Ted si na chvilku odpočinul od vyprávění jak poznal matku svých dětí a natočil opravdu příjemnou komedie z Velkého Jablka.A nutno říci, že se mu povedla.Bezvadíkyještěprosím je, takový malý filmeček, ve kterém herci hrají pro radost a to se pak odraží na celkovém vyznění filmu.Hlavní hrdina píše povídky a celý film se skládá z několika na sebe navazujících povídek.Každá je moc dobra, ale přeci jenom ta s hlavním hrdinou je nejzajímavější.Josh Radnor sehnal hodně zajímavých herců do své prkotiny a zvládl je ukočírovat a nakonec i předvedl, že nepotřebuje známou partu, aby dokázal pobavit a dojmout.Kate Mara je tady opravdu nádherná a její postava Mississippi je dost zajímavá na to, aby člověk zapomněl na nějaké klišé.Zoe Kazan ukazuje, že jí tenhle žánr svědčí.Největším překvapením pro mě byla Malin Åkerman, kterou jsou vůbec nemohl poznat.Její výkon je opravdu moc dobrý.Velmi pěkný odpočinkový film, který potěší svým vyprávěním a přístupem k postavám. (14.04.2013)

Je mi jasný, o co se tady Josh Mosby Radnor snaží, bohužel tomu chybí dějová gradace, pořádné charaktery a co je nejhorší, silný příběh. Jen kupa iracionálního chování, nesympatická servírka, lebkounka a nějaký dva tragedi, co řešej stěhování či nestěhování do L.A. Bohužel jak už tu zaznělo povícekrát, Radnor naprosto splynul s postavou Teda Mosbyho a zasek se v čase.... (12.09.2011)

Sadness be gone, let's be people who deserve to be loved, who are worthy, cause we are worthy. Při troše nadsázky lze říct, že si Josh Radnor hraje na novodobého Woodyho Allena a docela mu to jde. Dlouhou dobu tahle vztahová mozaika vypadala na solidní průměr, ale závěr dokázal vnést do jednotlivých příběhů i emoce, takže nezbývá nic jiného, než zatleskat Joshovi za sympatický režijní debut a čekat, jaké příběhy ze života nám bude vyprávět příště. 70% (17.02.2011)

Tešil som sa na Radnorov debut. Ani nie tak kvôli himym, ale pretože som pozeral jeho (zatiaľ dva) filmy v opačnom poradí a stihol sa mi už vyprofilovať ako autor. A teda vedel som, že točí nezávisláky a má rád Allena a literatúru. Tento film bol veľmi osobný. Vlastne mal niečo aj z Woodyho, ale viac bol cítiť autorov názor, prístup a uchopenie. Som takmer presvedčený o tom, že dej bol do istej miery autobiografický. Ale netreba mi vedieť do akej. Jedná sa o príbeh točiaci sa okolo zopár postáv, ktoré sú napísané, obsadené, aj zahraté veľmi dobre. Zrozumiteľne a prirodzene. Ide hlavne o to, že viac než príbeh s postavami, je to príbeh o postavách. Ako to už vo vzťahovkách býva. Príbeh je len v kontexte s charaktermi, nie naopak. Je to síce len short story, ale to je väčšina filmov. Som rád, že režisér chápal tieto veci vo svojej prvotine a preto som spokojný. O to viac, že ide o mladého začínajúceho režiséra, hrajúceho mladšieho človeka než akým je, ktorý sa ale paradoxne cíti byť starší. Zaujímavé. Vypovedá to z časti o jeho osobnosti. Aj keď to už možno fabulujem. PS: Keďže v jednoduchosti je krása, páčila sa mi tá scéna ako si navzájom hádzali kľúče. Tá metafora. (17.06.2013)