Maškaráda čili Fantom Opery

Předlohu neznám, takže nemohu porovnávat. V podstatě, hlavním důvodem mého zájmu byla spojitost s Fantomem Opery. Legrace od začátku do konce, přesto se zde najdou slabší chvilky, kdy se divák rád podívá na hodinky. Pravda, měla jsem docela tendenci neustále Pratchettovskou parodii srovnávat s originálem, ať už muzikálovým nebo knižním. To mě taky trochu sklání k jinému hodncení. Co mi ale fakt vadilo bylo nazývání Fantoma Duchem. Nevim proč, ale na to jsem prostě alergická... (25.12.2009)

Divadlo v Dlouhé si adaptacemi Pratchetta získává můj obdiv... Smrť, i když tentokrát téměř bez prostoru, opět vynikající (ne nadarmo o přestávce pan Kantůrek mluvil o "Smrťofilech... Řekl bych, že i u nás jich bude dost)... Táborského herectví mi k srdci nepřirostlo, ale špatné zde rozhodně není... Vondráček jako Sardelli se svými "operními kreacemi" a výborně přetaženou teatrálností (a samozřejmě se závěrečným Chrchly, chrchly... Chcíp, chcíp) většinou strhává pozornost na sebe... Nehodlám srovnávat se Soudnými sestrami, protože sám nevím, na kterou stranu se přiklonit... Takže samostatně - myslím, že Sir Pratchett může být zase maximálně spokojen... (tentokrát si sice nejspíš neodnesl kašpárka, ale to snad ničemu nevadí...) (11.01.2010)

Jako u každé adaptace Pratchettovi knihy, ať už filmové či divadelní, musím zopakovat, že to bylo fajn, ale že si představuji Zeměplochu úplně jinak. Tudíž nemůžu dát maximální hodnocení. Tady jsem si navíc vcelku pamatoval děj z knihy a tím se vytrácelo napětí příběhu. Samotná opera a její prostředí mě taky moc nebaví a místy to bylo utahané. Nebylo to sice úplně špatné, ale pokud někdo chce divadelní adaptaci Partchetta zkusit, raději doporučím Soudné sestry od stejného souboru. (14.07.2020)

Maškaráda nepatří mezi Pratchettova nejzdařilejší díla. Přesto V Dlouhé dobře udělali, že si ji vybrali. Oproti Soudným sestrám je to tentokrát výpravnější, opulentnější a divácky líbivější. Problémem je místy nevhodné sklouzávání k estrádnosti a lacinosti nepatřící do adaptace předlohy přetékající britským suchým humorem. Nechci vyvolat dojem, že je to celé laciné. Jenom je tu pár momentů, které takové jsou a v zásadě jsou to všechny ty nemající oporu v předloze. Znovu se také potvrzuje, že přes nespornou kvalitu "dlouháckého" ansámblu, je dvojice Vondráček s Táborským herecky prostě jinde. Co na druhou stranu vyloženě potěší je vymazlená parodická hudební složka "by Jan Vondráček" a výrazně lepší druhá polovina představení. V té se totiž přílišná epizodičnost vyprávění a časté změny lokací konečně slejí do jednoho silného celku (a přímo na divadle je to ještě patrnější, pro televizi to bylo místy ještě docela pokráceno). (24.12.2009)

Knižní předlohu jsem četl několikrát, a tak jsem byl poměrně zvědavý, jak se vyvede tato divadelní adaptace. A po poměrně utahaném začátku, jsem se výborně bavil skoro celé tři hodiny, co představení trvá. Možná jen že pro nepratchettovce můžou být nějaké dějové zkratky poněkud těžké k orientaci, také některé vtipy vyzní jen ve srovnání s předlohou, ale jinak musím Divadlu v Dlouhé pogratulovat ke zdařilé a věrné inscenaci. (02.01.2010)