Maškaráda čili Fantom Opery

Nikdy by mne nenapadlo, že Terry Pratchett a jeho příběhy jsou nosným základem pro film nebo divadlo. Vždy jsem měla pocit, že jeho knihy jsou vesmírem fungujícím sám o sobě, vesmírem, který nejde přenést do žádného jíného média. Po absolvování divadelních představení Maškaráda a Soudné sestry v Divadle v Dlouhé jsem svůj názor změnila. Úžasné, vtipné a přesto hra nepůsobí chaoticky, což bych u divadwelních her na motivy knih Pratchetta čekala. Jednoznačně 100%! (18.06.2012)

Po Soudných sestrách - které bych v podobně úžasně dokonalém zpracování rád viděl naživo - přišla na řadu Opera, jejíž dynamiku lze očividně udržet jen v knize... Chápu, že divadlu k srdci přirostly čarodějky Zlopočasná a Oggová, takže tvůrci chtěli zavést diváky za již osvědčenou zábavou. Také připouštím, že naživo by mohla být Maškaráda mnohem lepší, než ze záznamu, jak už to u divadelních her bývá... Jenže tady nehodnotíme nějaké "kdyby" ale to, co jsme viděli a jak se nám to líbilo. Udělím tedy lehce přísné 3* a v dohledné době dám Maškarádě druhou šanci... ... PS: 90% je opravdu přehnané. Dle všeho byli hlavními hodnotícími vrcholní fanoušci Zeměplochy... ... ... (21.08.2021)

Pro mne trochu nesnadné hodnotit něco, co jsem měla tu možnost vidět naživo, byť v jiném divadle (Moravské divadlo v Olomouci) a v přeci jen poněkud pozměněné úpravě. Změn ve scénáři není tolik, kolik by se mohlo zdát. Táborský i Vondráček jsou (podle mne) skvělí, nicméně Urban a Juřica byli prostě lepší. Nad to něco Maškarádě chybí. Snad trochu větší spád. Dobré, ale ne vynikající či výborné, přesto fanouška Terryho Pratchetta jistě potěší. (26.12.2009)

Divadlo v Dlouhé si adaptacemi Pratchetta získává můj obdiv... Smrť, i když tentokrát téměř bez prostoru, opět vynikající (ne nadarmo o přestávce pan Kantůrek mluvil o "Smrťofilech... Řekl bych, že i u nás jich bude dost)... Táborského herectví mi k srdci nepřirostlo, ale špatné zde rozhodně není... Vondráček jako Sardelli se svými "operními kreacemi" a výborně přetaženou teatrálností (a samozřejmě se závěrečným Chrchly, chrchly... Chcíp, chcíp) většinou strhává pozornost na sebe... Nehodlám srovnávat se Soudnými sestrami, protože sám nevím, na kterou stranu se přiklonit... Takže samostatně - myslím, že Sir Pratchett může být zase maximálně spokojen... (tentokrát si sice nejspíš neodnesl kašpárka, ale to snad ničemu nevadí...) (11.01.2010)

Líbilo se mi to méně než Soudné sestry, děj není tolik sevřený a vlastně jde jen o řadu scének za sebou (přičemž se dosti ke slovu dostává stříh, který v divadelním záznamu působí ještě více než obvykle opravdu nepatřičně - tohle by lépe vypadalo jako film či alespoň inscenace). Nejvíce mě pobavil Krysí Smrť, ten obyčejný bohužel nedostal moc prostoru (tohle údajně bylo pro televizi vystřihnuto). Jo a Sardelli mi strašně připomněl brněnského herce a skladatele docenta Martina Dohnala:) (25.12.2009)