Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (viac)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (218)
Film, kde se děti chovají jako dospělí a dospělí se chovají jako děti? Úplný opak všeho, co vidíme normálně v amerických filmech. Susanne Bier se svým dvorním scénáristou přinesli příběh, který je vrcholným dílem, co se týče herekcých výkonů a ohromující kamery. Hlavně kluci, zejména Chistian (William Jøhnk Nielsen) táhnou celý film a reagují mnohdy prudce a surově, že v nich vidíme mnohdy některé dospělé. Hlavním tématem je však "zmatek", který má každý z nás v hlavě a na něž se snažíme nějak reagovat. Každá akce má svou reakci a ta svůj důsledek. Bohužel film tráví mnoho času zkoumáním všech možností, a finále tak je trošku pedantské. Ale na druhou stranu důkladnost zkoumání postav a tématu je to, co shledají diváci u filmu vyjimečné. ()
[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Susanne Bier sa z hľadiska režisérskej taktiky (prelínanie/spájanie nosných motívov za pomoci úhľadného vizuálu v ktorom sú zakomponované jak žijúce postavy konajúce činy bez okatej pretvárky, tak odzbrojujúce panorámy krajín plné alegorickosti) opakuje (pozn. č.1-priama súvzťažnosť s vybranými postupmi Naomi Kawase), no aj keď sa tentokrát v dolovaní emócií viac-menej krotí a k akademikom sa vo finiši viditeľne "túli", tak ani náhodou neunavuje. Napadá ma jedno obrazné prirovnanie: "Po svatbe" zaplače snáď každý, nad "Lepším svetom" sa zamyslí i ten vlažný. Bodaj by aj nie, keď S.B. komunikuje poučný obsah uvedomelo/zrozumiteľne a popritom sa spoľahlivo vyhýba daromnej doslovnosti. Viac než uspokojivému celku potom ešte zlepšuje skóre podarený "casting" s vyčnievajúcim grázlikom Cristianom v podaní talentovaného Williama Jøhnk Nielsena (pozn. č.2-nechcem si nijak uťahovať a ľutujem zverstvo, ktoré sa nedávno udialo v Nórsku, ale aj Vám tento malý chuligán miestami asocioval s nemenovaným psychopatickým vrahom z Osla?), nemálo výstižných paralel+ušľachtilých viet a predovšetkým dostatok morálne/životne správnych vyústení. Na počudovanie koherentné svedectvo o tom, že úskalia ublíženia-odpustenia, šikany-nevery majú hrany ostré ako skalnaté brehy škandinávskych fjordov a držku si na nich ľudstvo nabíja vo vytrvalej permanencii. Len si to nechce priznať a radšej-avšak nie vždy-strká hlavu do piesku. Angažovanosť pripúšťam, ale-ak sa tu aj nejaká objavuje tak kvôli poznateľnej srdečnosti autorky ju-odpúšťam. ()
Když bych to měl shrnout, tak je to severský kousek s happy endem (wtf) a na muj vkus se hodně málo ''omlouvalo'' tedy nepadalo skoro žádny ''undskyld'' v rozhovorech :-) (kdo ma nakoukáno ví :-). Dramatická složka u mě fungovala, herecké výkony na 1čku včetně skvělých dětských představitelů, krásná kamera. Ikdyž mě africká linka nevadila, tak nějak jsem ji cítil, že je tam na efekt. Sečteno potrženo pěkná 70%. Ale doufám, že příští kousek, který vznikne spojením Susanne Bier a Anders Thomas Jensena se bude ubírat jiným směrem. O Jensenovi mám nejlepší mínění několikrát mě přesvědčil, že dokáže napsat kvalitní scénář pro jakýkoliv žánr a tady jsem se nemohl zbavit pocitu že poprve trošku vykrádá sám sebe! ()
Film, který mne opravdu oslovil. Lahůdka. Několikavrstevnaté drama o věčném sváru mezi potřebou odplaty a zásadou neodpovídat na zlo zlem, kdy se paraleleně příběhy o tomtéž odehrávají ve světě teenegerů a dospělých. To vše je kořeněné velice problematickými vztahy mezi rodiči a dětmi v mezních situacích. Některé úvahy jsem měl nutkání vracet zpět, abych si je poslechl znovu, důkladněji. ()
Susanne Bier musela za tenhle snímek dostat Oscara a taky musela s Lepším světem, válcovat festivaly, protože do filmu zařadila dějovou linii z Afriky, šikanu a pak emotivní závěr. Tohle přesně akedemie miluje. Ještě se divím, že hlavní hrdina neměl leukémii a nebyl homosexuál. Takový krásny souhrn v jednom filmu. ()
Reklama