Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (viac)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (218)
Po delší době jsem byla u filmu napnuta od začátku až do konce. Kromě toho jsem ocenila velmi pěkné přírodní záběry, hezkou hudbu a kvalitní herecké výkony v čele s Christianem. Jeho zoufalství a stesk, projevený formou agrese a zatvrzelosti, byl v jeho obličeji stále vidět. Nejsem zatížena minulou tvorbou režisérky Bier, proto nemohu srovnávat. Mám ráda psychologická napínavá témata, dobře zahraná, což tento film splňuje. Nechápu názor, že jde o obyčejný příběh obyčejných lidí. Je snad běžné, že člověk pracuje jako lékař v Africe a řeší tam závažné problémy? Že chlapci zemře ve 12 letech matka a on potom odpaluje auta? Optimistický konec mi také vůbec nevadí, protože, jak tady již někdo napsal, zlo je všude okolo nás. Psychický stav Christiana, manželství rodičů Eliase, šikana ve škole a otázka pomsty jak v Dánsku, tak v Africe, zůstávají otevřené. Konec filmu dává pouze určitou naději. ()
Dánská dramata začínají mít happy endy? Svět je nepochybně v prdeli. Bier kráčí podobnou cestou jako kolega dogmatik Vinterberg. Její drama o vině, násilí a odpuštění je výtvarně libé, vkusně a tak trochu literárně završené. Několik věcí se mi opravdu líbilo: typická režisérčina práce s krajinou, která slouží jako zrcadlo duševních stavů postav, výborně vymodelované i zahrané postavy, netuctové využití africké linie, která koresponduje a prohlubuje tu dánskou. Lepší svět obsahuje úctyhodnou porci tradičních severských námětů: smrt, pomstu, truchlení, sociopatické chování, a to v překvapivě koherentním skupenství, které svědčí o výtečných schopnostech Bierové a její dvorního scénáristy A. T. Jensen. Bohužel, ze završení tak odkopaný nejsem. Nemám nic proti ideálu bezpodmínečné lásky, ale nelze přehlédnout, že autorka v závěrku postavy spíše zneužívá a z filmu se vytrácí pnutí i plastičnost a o slovo se přihlásí dosud dřímající angažovanost. Navzdory tomu, že katarze je poněkud jalová a chtěná jde o další z řady důkazů, že Dánové umí zobrazit současný krizový stav Evropy bez křeče a ideologických frašek. ()
Zaujímavý film od režisérky pre mňa neznámej. Dlho som váhal medzi troma a štyrmi hviezdičkami, aby som na koniec zostal u troch silných. Veľmi dobrý kasting, kamera, ktorá je všade tam, kde má byť, spolupracujúca hudba, nastolenie zaujímavých problémov v škandinávskej i africkej časti, vystihnutá atmosféra. Potiaľ klady. Mierne prepálená stopáž, schematizmus v konštrukcii príbehu a z neho vyplývajúce neprimerané správanie inak veľmi dobre hrajúcich hercov (Elias o.i. ako keby z oka vypadol bratom Gibbovcom), nedotiahnutosť morálnych motívov patra k záporom filmu, ktorý sa v každom prípade oplatí vidieť. ()
Neznám moc oscarových konkurentů v tomto roce, přesto to asi musela být docela bída, když ho dostal zrovna Lepší svět. Ne že by šlo o špatné drama, to vůbec, ale ničím výjimečné taky není. Film přetřásá hlavně otázku pomsty a nenávisti, což dělá velmi vděčně, problém ale vidím v tom silném morálním podtextu. Snaží se být zbytečně moc výchovný a přitom se míjí účinkem. Jednou scénou za všechny by mohla být návštěva autoopravny s názorným "hlupák jenom dává rány, chytrého to nebolí". Možná humánní a div né pobožné, rozhodně však mimo realitu. S tímto postupem by děti v současné době nikam v životě nedošly a těžko mě někdo přesvědčí o opaku. Proto jsem fandil Christianovi a nelíbilo se mi, jak mu ostatní neustále házeli klacky pod nohy (jeho skutky byly samozřejmě přehnané, ale šlo mi o jejich podstatu, která byla svým způsobem oprávněná). Dokonce jsem se naladil na jeho emoční vlnu dřív než u hrdinů třeba ve Zlu mezi námi či Zkažené mládeži. Co se týče toho dění v Africe; někdo ho považuje za vhodné doplnění děje, mně tam přišlo tak nějak navíc, především jde totiž o morální rozhodování doktora, ne obyčejného člověka jako takového (a já "dr" před jménem nebo za ním nemám, takže mi to moc neřeklo :-) ). A konec byl přespříliš umírněný (nebo na to u severské kinematografie v žánru drama nejsem zvyklý). Za tu pro mě osobně příliš provokativně předkládanou naivitu dávám pouze lepší 3*. ()
Další dánský příspěvek do filmového světa. Jak to Ti Dánové dělají, že ať natočí cokoli, má to svoji kvalitu, myšlenku a nápad. Konkrétně Susanne Bier je režisérská extratřída, definitivně jsem si ji zařadil do své topky. Film, který se zabývá mnoha tématy, žádné z nich nepitvá do hloubky, což může být výhoda i nevýhoda. Mě kupříkladu zaujalo jedno zcela vedlejší téma - vztah Dánů a Švédů, který nám Čechům neznalým regionálních podrobností uniká. Mikael Persbrandt se mi líbil nejvíc. Z mého pohledu zasloužená ocenění. ()
Reklama