Aquaman

Něco mezi Star Wars (epika, digi bitvy), Hry o trůny (bastard, pozadí) a Avatar 2 (popředí, barvitý a rozsáhlý vodní svět - není tak vypiplaný, jak to udělá Cameron, ale do jeho příchodu je to největší podvodní dobrodružství) a nezbytný pohádkový trademark DC = SuperAQUAman z vody, co se výdrže a akcelerace v ní týče. No a tu ženskou vizáž obstarává, k mému nepoznání, oblíbená Amber Heard, drzá zrzka s výrazně upraveným poprsím. Ale oko potěší i vyhlazená Nicole Kidman. Celé to režíruje relativně svěží mladí a je to znát a zvláště o víc než polovinu mladší budou nadšením po hlavě do vody skákat.😁 Z DC univerza to lepší a tentokrát to ani tak nezabolí sledovat..💦 70% (16.12.2018)

Zhruba stejně ok jako Wonder Woman. Aquaman těží především z neokoukaného světa, který mixuje Star Wars, Avatar se špetkou saharského písku a Sicílií. Přehlcený příběh (z poznámek babrala Geoffa Johnse) Wan drží na uzdě skvělými nápady a neuvěřitelně propracovanou vizuální stránkou. Momoa ujde (dovedl bych si s ním představit i R-kovou verzi, kde trhá lidem hlavy), jeho pojetí hrdiny je pořád dostatečně přitažlivé, aby na bedrech tuhle fantasy pohádku utáhl. Rusovlasá Amber Heard, je znovu pastvou pro oči. Největší osinou celého filmu je asi nechtěně směšný Black Mamba, jehož akvárium bude Curryho otravovat zřejmě i příště. (21.12.2018)

Velmi rozporuplné. Mamoa bez trička, kozy Amber Heard, sexy MILF Nicole Kidman a epická vizuální jízda Jamese Wana, který umí servírovat excelentní záběry. Na druhou stranu je to hloupé a pateticky přepálené. 143 minut je dost a ke konci to škřípe. Mamoa opravdu neumí hrát a celkově to působí jak máršmelou. Je to sladké, máte od toho ulepené ruce. A to vás nasere. (15.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Aquaman má na jednu stranu špatnej příběh plnej prkenných hlášek a hereckých výkonů, na druhou je to ale pekelně zábavná podívaná zasazená do tak vymazleného prostředí, které tu snad nebylo od Avatara. Cringe, kde se baví i ta nejposlednější digi-ryba, Willy už nepotřebuje zachránit a jedna Verneovka dostává moc pěkné cameo. Tenhle mix Souboje titánů, Star Wars a Indiany Jonese uzavírá rok 2018 ve velkém stylu. Až se na tohle budou dívat Japonci, tak budou tak strašně vyděšený a zároveň vzrušený z toho kolik je tam chapadel! (13.12.2018)