Aquaman

Jestli by se dal Eastwood označit Warnery rodinným zlatem, tak James Wan je minimálně rodinným stříbrem. Vzít si béčkovou komiksovou látku a dokázat z ní vytvořit z ní nejzajímavější Star Wars poslední dekády. To už není jen o štěstí. Aquaman ač se to tak před léty nejevilo uspěl na plné čáře. S druhým dílem rozhodně netřeba spěchat. Mám takový pocit že DC nakonec přecejen budou adekvátní konkurencí pro Marvel. Casting se rozhodně povedl. PS: Hraje v tom i Hodňák Akerman. 75% (15.04.2019)

Má to žábry, legíny, po mámě půlku příboru, a skáče to. Co je to? Kvakvaman! Hraje ho Momoja, Džejsn. Takže ženská část publika vcelku spokojeně vrní, neboť onen herec vlastní statné těleso (mladší třou stehna o sebe) a v reálu przní stařenu (zkušenějším pro přemíru lubrikace vykluzují venušiny kuličky, zasloužilým rodičkám pak venušiny koule). Druhé, v dnešních dobách dost opomíjené pohlaví, pak většinou nebere pana Conana Droga jako nekalou konkurenci, ale ideál, takže si též nestěžují. A děti? Znáte je. Hovádka. Těm se líbí ten příběh! No, já osobně za Jasona házím dvojku, protože z něj taky teču jak Němcová z funkce, a tvůrcům bych doporučil jednou vlézt do bazénu tři na sedm s alespoň metrovou hloubkou a vyzkoušet si, jak v něm fungují fyzikální zákony. Ti se pak nasmějí nad tím, co za píčovinu vytvořili, až hanba. (09.05.2019)

DC prostě neumí udělat natolik kvalitní superhrdinský trhák jako Marvel a to je fakt. Aquaman se mi sice líbil, ale i tak bych ho řadil jen mezi lehce nadprůměrné superhdinské filmy. Má své kouzlo a je i docela vtipný, ale přesto se nemohu ubránit tomu, že filmu něco scházelo a to i přestože měl velkou výhodu, že jsem ho viděl v originále a v kině. Navíc, stejně jako u Wonder Woman mi film trochu pokazil samotný závěr. dávám 60-70% (09.01.2019)

Něco mezi Star Wars (epika, digi bitvy), Hry o trůny (bastard, pozadí) a Avatar 2 (popředí, barvitý a rozsáhlý vodní svět - není tak vypiplaný, jak to udělá Cameron, ale do jeho příchodu je to největší podvodní dobrodružství) a nezbytný pohádkový trademark DC = SuperAQUAman z vody, co se výdrže a akcelerace v ní týče. No a tu ženskou vizáž obstarává, k mému nepoznání, oblíbená Amber Heard, drzá zrzka s výrazně upraveným poprsím. Ale oko potěší i vyhlazená Nicole Kidman. Celé to režíruje relativně svěží mladí a je to znát a zvláště o víc než polovinu mladší budou nadšením po hlavě do vody skákat.😁 Z DC univerza to lepší a tentokrát to ani tak nezabolí sledovat..💦 70% (16.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)