Aquaman

Ryba je kámoš, ne žrádlo !! Kdo čekal temný DC, kde testosteroidový ééé teda testosteronový Aquaman bude párat rybáře za to, že loví velryby, ten se tak úplně nedočká, ale kdo se modlil k mému skorosoukmenovci Wanovi, ať DC zvedne z hlubin prdelních zpátky na výsluní, ten může plesat. Jasonovi sedla role Aquamana jak prdel na hrnec a kdo to nepoznal už v Justice league, kde byl jasně nejzábavnější postavou, tomu to snad dobliklo teď. Je to krásně ironický, že největší potenciál na miliardový výdělky má film se superhrdinou, kterej je z celýho DC universa jeden z těch nejvíc trapnejch, alespoň co se vizuálu a popularity v komixech týče. Jenže ve filmu nás nečeká blonďatej buzulínek s načančaným účesem, ale Khal Drogo Conanovič Momoa, tedy ukázkovej bad ass, díky kterýmu snad do budoucna v komiksech ten teplej vizuál Aquamana změní do Momovskýho a Aquaman tak dostane příležitost zasunout jinam než do starý makrely. Ve filmu má luxusní nabíječku slyšící na jméno Amber, která vypadá jak Ariel s velkýma kozama (takže jí to sluší) . Akcí se rozhodně nešetří a náš HERO nakope tolik prdelí, jako je jiker v kilovém kaviáru. Nečekejte, že ze svých protivníků bude dělat sushi páč erkový to neni, ale kurevsky zábavný jo. Hlavní záporák je sice nemastnej, neslanej, přiteplenej a nápadně podobnej komiksový verzi Akváče, asi aby bylo vidět jak moc ta verze stojí za hovno, ale celkovej dojem nemá šanci posrat. Kdo si chce na dvě a čtvrt hodiny dát podmořskej výplach mozku, ten chytne Aquamana za ocas a neputí, dokud nezačne stříkat mlíčí. Já se bavila královsky !! (30.12.2018)

Pán prstenů, Star Wars, Troja, Souboj Titánů, Propast, Strážci Galaxie, Avatar, Pacific Rim, Příběh žraloka, Bart Simpson přeměněný na mouchu.. To jen namátkou, kde se sahalo pro nápady, ale nepůvodnost rozhodně není to, za co bych Wanovi vytáhl špunt z jeho DC vany. Hastrman z fitness centra ve při s metrosexuálním skalárem Páťou mě vytáčeli tím kvantem opulentní digitální akce, která už roky v rámci úlitby uhrovité mládeži spolehlivě omezuje nějaký širší záběr superhero filmů. Já si už u nich normálně začínám užívat chvíle, kdy dvě osoby vedou nějaký všední dialog.. (19.10.2020)

// Film chytrej asi tolik jako jeho hlavní hrdina - ne příliš. Na druhou stranu hype nekecá, epičnost z toho doslova stříká, když se to zrovna nerve, tak se buď lítá, skáče, nebo plave, do toho Wan občas zamíchá tři nebo čtyři fantastický záběry (útěk z lodi za bouřky!), z nichž jen jeden je na prsa Amber Heard, a k tomu všemu jede popíkovej soundtrack a ještě eko agitka, aby to jakože bylo fakt eňo nuňo pozitivní a fresh. Mno dobře, časy Snydera, Man of Steel a Batman vs. Superman jsou už definitivně pryč, nicméně peklo všech pekel jménem Liga spravedlnosti už se snad taky opakovat nebude, a vzhledem k tomu, že jsme všichni viděli tu epizodu Big Bangu, dobře víme, že pan Aquaman mohl taky dopadnout mnohem hůř. Já jsem tak nakonec spokojenej. 7/10 spokojenej. (14.12.2018)

Film z ranku vypni, nebo budeš vypnut. Vizuálně neskutečný achievement, který pravděpodobně nemá v současnosti řemeslnou konkurenci a hrdě zadupává předchozí DC věci i cokoli od Marvelu. Vypravěčsky už je to mnohem horší a Aquaman je víceméně funkčně nefunkční slátanina všeho možného, kde se buď mluví v rádoby hláškách nebo kýčovitých proklamacích (chudák Nicole). Amber samozřejmě zralá na porno tape, Momoa užívá kariérní highlight. Wan totálně nezná míru, což je při přebujelé stopáži skoro na sanitku. Každopádně něco, co se nevidí každý den. (16.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)