Aquaman

„ATLANTIDA NEPOTŘEBUJE KRÁLE. POTŘEBUJE HRDINU!…“ /// DC konečně našli svůj svět – vodu! Pohádka, ve který Wan předvádí „svoje“ pojetí superhrdinskýho světa, má všechno, co vod tohodle žánru čekám. (Navíc nečekanou Kidman.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Doma jíme jen vidličkama se třema zubama. 2.) Chodí za mnou mořská panna. Vopíchat... nevopíchat... /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ * (02.01.2019)

Báječné podmořské dobrodružství plné comicsových barev, úžasných obrazů a s příběhem, co skončí dobře. Samozřejmě snímek je určen především čtenářům comicsů a všem, co se rádi nechají unášet do světa fantazie, kde je možné naprosto vše. A popravdě, pro běžného českého diváka tenhle film, stejně jako řada jiných od DC a Marvelu, točena zkrátka není. Kdo v sobě nemá hravost a zbytky dětské duše, může být zklamán. Když ale někdo řekne, že se nudil, nu, pak vážně nevím, co na to říci. Snad - comicsové adaptace prostě vynechat. Zaplaťbůh žádně polidšťování klasických postav-hrdinů se nekoná, a tak šou může začít. Film vypráví obrazem, čehož je Aquaman důkazem. (17.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Po všemožném konverzačním a filozofickém hnoji, kreré nám pravidelně blije warnerovská DC stáj, konečně pořádná komiksovka, u které se i navzdory přepálené stopáži divák nenudí. Wan je borec, který ví, co lidi od žánrových filmů očekávají ... a navíc si dokáže pohlídat i triky (zdravíme neumětely, kteří dělali na Black Pantherovi), takže je radost na ty jedničky a nuly koukat. Hodně doufám, že Wan s akčními filmy neskončil, koneckonců i jeho entry do série Fast & Furious mělo větší koule, než býk na tvrdolínu. (20.12.2018)

Je mi jasné, že snímok "Aquaman" je určený prioritne čitateľom komixov. Pochopil som, že to nie je natočené pre bežného mainstreamového popcornového kino diváka. Je to film, ktorí dokážu plne oceniť iba ortodoxní obdivovatelia americkej komixovej tvorby. Ja medzi nich nepatrím, ale rád sa nechám unášať do sveta fantázie, kde je možné úplne všetko. Takže som sa ani pri jeho stoštyridsaťtri dlhej minutáži nenudil. Bolo to úžasné podmorské dobrodružstvo plné sýtych farieb, dychberúcich obrazov a s príbehom, ktorý skončí dobre. Zrejme preto, že mám v sebe stále hravosť a zostatky detskej duše, tak som nebol sklamaný. No podotknem tiež aj fakt, že kvôli mojej ignoráncii ku tvorbe takých komixových veličín ako DC Comics alebo Marvel, som z toho ani nepadol na zadok. Bol to skrátka dobrý akčný fantasy film, ktorý ma zaujal predovšetkým svojim bombastickým vizuálnym spracovaním. *** (23.03.2023)