Aquaman

| Rozpočet: 200 miliónov $ | Tržby: 1,038 miliárd $ | Až na pár svetlých momentov s mladým Aquamanom alebo dospelým, je celý film preplácaným digitálnym tornádom, ktoré má síce milión farieb, ale ani štipku duše. Najviac som sklamaný z toho, že film pre mňa nefungoval ani ako off-brainový popcorňák, nakoľko ma ubíjala aj ospevovaná vizuálna stránka. Ten červenooký pirát záporák a jeho pomocníci? Najnevkusnejšie kostými, ktoré som asi v živote videl. To, že to celé vôbec nedáva zmysel, a že je to instantné jak čínska polievka z večerky, to by som aj odpustil, ako kope iných filmov. Ale že sa na to ešte aj zle pozerá, to už fakt nie. Naviac, pokusy o marvelovské odlahčenia robia z celku nepodarenú komédiu. Netušil som, že raz budem mať pocit straty času pri pozeraní filmu z dielne DC Comics. Čím ďalej, tým horšie... (13.12.2018)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Aquaman vyhrál - z kina jsem odlezl doslova ubit počítačovostí. A kolikrát se během musel nahlas smát, jak je to (i v rámci superhrdinský akce) stupidní, bez nějaký míry přehnaný a splácaný. Smutný, jak moc se DC muselo inspirovat "klíčem k úspěchu" Avengers, to se Snyder musí definitivně obracet v hrobě... A vážně, vám sakra nevadí, když dneska 90% miliardovýho blockbusteru tvoří práce ajťáků, a to do tý mírý, že je už třeba od třetiny stopáže úplně jedno, co se vlastně bude dál dít? (06.01.2019)

Je mi jasné, že snímok "Aquaman" je určený prioritne čitateľom komixov. Pochopil som, že to nie je natočené pre bežného mainstreamového popcornového kino diváka. Je to film, ktorí dokážu plne oceniť iba ortodoxní obdivovatelia americkej komixovej tvorby. Ja medzi nich nepatrím, ale rád sa nechám unášať do sveta fantázie, kde je možné úplne všetko. Takže som sa ani pri jeho stoštyridsaťtri dlhej minutáži nenudil. Bolo to úžasné podmorské dobrodružstvo plné sýtych farieb, dychberúcich obrazov a s príbehom, ktorý skončí dobre. Zrejme preto, že mám v sebe stále hravosť a zostatky detskej duše, tak som nebol sklamaný. No podotknem tiež aj fakt, že kvôli mojej ignoráncii ku tvorbe takých komixových veličín ako DC Comics alebo Marvel, som z toho ani nepadol na zadok. Bol to skrátka dobrý akčný fantasy film, ktorý ma zaujal predovšetkým svojim bombastickým vizuálnym spracovaním. *** (23.03.2023)

Ať si kdo chce, co chce říká, ale Aquaman se povedl. Jak už to tak vypadá, Warner, který má v současné době pod křídly DC umí momentálně dělat jenom sólovky. Navíc dostal "za kamery" Jamese Wana, který věnoval filmu svůj typický a neotřelý osobní vklad, který dělá z Arthura jednu z nejlepších současných postav DC. Nutno podotknout, že vzhledem k prapůvodní předloze to nebylo nic lehkého. Už angažování Jasona bylo dosti riskantní, ale musím dát za pravdu Snyderovi, že se jeho volba osvědčila (tímto s chvalozpěvy na Zacka končím, protože s tímto snímkem nemá kromě producentského křesla nic společného - z mého pohledu naštěstí). Hereckou skvadru, která se povedla dát Wanovi dohromady nelze než obdivovat. Ač mi ze začátku vadily "růžovo-rudé" Dolphovi vlasy, všechno si postupně sedlo a já se tak mohl těšit Wilsona, Kidman, Dafoeho, či Heard. Kulantně řečeno, při pohledu do dekoltu právě Amber se člověk nestačil ani divit, jaké divy dokázali kostyméři vyčarovat s jejím poněkud minimalistickým hrudníkem. Příběhová linie byla značně oddechová, ale až na dva až tři nelogické momenty člověka dokázala udržet ve středu. Záporné postavy Ocean Mastera a Black Manty navíc měly celkem jednoznačně a logicky vystavěné pozadí jejich počínání, takže nebyl problém věřit jejich motivaci. Po grafické stránce se navíc povedlo vytvořit úžasný podmořský svět, který si svou podmanivostí získal mé sympatie. Paradoxně nejhůře na mě vizuálně působily scény pobřeží u majáku, když starý Curry chodil čekat na Atlannu. Nejslabším aspektem filmu se proto stal soundtrack, který mě nijak zvláště neuchvátil a až na drobné odkazy na Muže z oceli, či Dianinu: Is she with you? se neobjevil žádný výraznější motiv - v tomto vítězí nedávné Mortal Engines. (Po druhé projekci měním názor - hudba je zajímavá dost). I když má Aquaman své chyby a jedná se o místy přílišnou hru na jistotu, plný počet si ode mě na první dobrou zasloužil... Při druhé projekci mě ale tolik nebavil (což je škoda), takže jdu na 4. (15.12.2018)